Návraty - Ten božský čas mládí

Moc se mi líbí Vaše skladba líných slov, vyadřování opravdu hodno básníka a spisovatele.

Věrko, promiň, tebe pochopitelně do virtuální reality nepočítám. Ty jsi, zaplaťpánbůh, až příliš skutečná.

Jendo, já si tak úplně virtuální nepřipadám.

Milé dámy, děkuji za vaše slova. Psaní je pro mne i únikem z neveselé současné reality. Chybí mi přátelé, a proto díky za íčko. Tam jsem je našel. I když pouze virtuální.

Our Town , četla jsem knihu a neodvažovala se jít do divadla, stále se ještě hraje... Po smrti manžela se teprve trochu vracím ve vzpomínkách do dětství. Hodně mne inspiruje Íčko, jak se na něco vzpomíná, vybavují se mi vzpomínky taky...

Krásně napsaný úvodní text a já se již těším na pokračování. A děkuji také za přidanou vzpomínku na Wilderovu hru. Musel to být tenkrát silný zážitek.

Kdo by si všiml oblečení. Díky, Zuzko. Já nosil tehdy oblíbený montgomerák a Jirka se pyšnil koženou bundou a rádiovkou. A k tomu pochopitelně nezbytná cigareta.

Opět hezké vzpomínky. Já si deník psala, ale po prozrazení jsem toho zanechala. Zbylo mi jen torzo a když jsem se do něj po létech opět podívala, bylo to jen a jen holčičí nevinné tlachání... A celkem úsměvné. Ale našla jsem tam já, která má hudební hluch i pár akordů k písním, které v té době frčely. :-) :-) :-)

Aničko, nevím, jestli by bylo dobré se na chvíli v reálu vrátit do těch dob. Vzpomínám si na představení Wilderovy hry Naše městečko ve Velkém plzeňském divadle v roce 1965. Hlavní roli tam hrála tehdy mladá, ale už velká hvězda Jana Hlaváčová. Hrála ženu, která zemřela při porodu. Byla to taková alegorie. Mrtví se scházeli na hřbitově na lavičce a drbali nově příchozí. A Emily Webbová - Jana Hlaváčová, toužila znovu zažít nejkrásnější den svého života. Tak se stalo. Emily prochází domem svého mládí, mluví na lidi, volá je, kouká na své mládí, ale nikdo ji nevidí, nikdo jí neodpovídá, protože je mrtvá. Při této scéně brečelo celé divadlo a přiznám se, že i já s kolegou Babickým. Vzpomínejme, ale buďme rádi za to, co žijeme. Emily v té hře říká - cituji: "Je vůbec někdo, kdo si opravdu uvědomuje život, který prožívá – každičkou, každičkou minutu svého života?" Proto se rád vracím zpět do mládí, ale taky rád žiji teď, právě teď a snažím se si ten závěr života ještě užít.

Článek se mně moc líbí a jak vidět občas se každý z nás prostřednictvím vzpomínek vrací do svého dětství a mládí. Bylo by prima kdyby to někdy na pár dnů šlo vrátit zpět i v reálu …..