Foto: autorka

Den v krizi. Odpolední ohníček

25. 3. 2020

Co vám mám povídat, to bylo hezké odpoledne. Po obědě svítilo sluníčko tak lákavě, že jsem se rozhodla zase trochu protáhnou své údy a hupky, hupky do přírody.

Můj příběh

Autor: Eva Mužíková

Hodnocení:

(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Švancarová 6.2.2022 22:05

Jde mi mráz po zádech jak je to hezké,dýchá z toho článku tolik milého Evičko.

Jindra Hubačová 23.5.2020 23:00

Evi, Ty se nemusíš vracet do mládí, Ty jseš a budeš mladá se svojí letorou stále:)))

Lenka Hudečková 25.4.2020 15:28

Krásné vzpomínání Evi :-)

Libuše Křapová 26.3.2020 11:06

Evi, chodila jsem s tebou, rozhrabávala popel a hledala jiskřičky :-) Moc hezké :-)

Eva Mužíková 26.3.2020 10:56

Děkuji vám za slovíčka. Eliško jasně, ohnivé obrazce ve tmě, to je nádhera:)))

Soňa Prachfeldová 26.3.2020 07:08

Bertiku, tys tak nádherně popsala své pocity, děkuji ti.

Jan Zelenka 25.3.2020 22:24

Moc pěkné, Evo!

Eliška Murasová 25.3.2020 20:59

Evi, moc pěknééé, ohýnky, to je moje, dívat se a občas dloubnout, nebo rozžhavit konec klacku a pak s ním potmě rychle točit....

Martina Růžičková 25.3.2020 18:40

Hezký zážitek i článek o něm :-).

Zdenka Soukupová 25.3.2020 18:02

Holky, vzaly byste mě s sebou? Na dým bramborové natě taky ráda vzpomínám. Někdy jsme z toho popela nejedli pečené brambory, ale tvrdé černé uhlíky. Ale jak chutnaly! Moc hezký článek.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá