Jak jsem se narodil. Z dědečkových „Vzpomínek“

Děkuji za komentáře i rady. Libore, takhle z velké dálky to vypadá lépe, ale chudoba tam byla veliká... a soudržnost tedy taky :-)

Šikovný dědeček a moc hezká památka na něj. Také jsem si nejdřív četla z originálních listů.

Ireno, nečetla jsem článek, ale přečetla si rovnou originál. Je to milé, číst úhledné písmo. Zkusila bych aspoň originál oskenovat, třeba naše jednoduchá domácí tiskárna umí i skenovat. A když zajdeš někam, kde skener mají, určitě Ti to udělají.

Ireno, moc zajímavé vyprávění. Můj tatínek byl ze13 dětí nejmladší, nejsou žádné dokumenty, byli velmi chudí, nejsou ani žádné fotografie. Před časem jsem do ostravského muzea dávala fotografii hornických dětí, kde byla i moje maminka. Oni mi ji naskenovali, ještě dali i na moji flešku a vrátili orginál. Byli rádi, že mohou použít jako dokument. Možná bys to mohla taky tak zkusit.

Krásné vzpomínky na dědečka.

A děkuji za komentáře :-) . Časem zase něco sem dám, až se to bude hodit. - A Ivano, omlouvám se, že jsem vám tykla - a nechcete si tykat? :-)

Ivano, máš pravdu, krása - a je toho hodně, vše v takovémto provedení. Děda to psal před 50 lety na kvalitní papír, ale žloutne, napřed byl ve vlhém bytě a teď v paneláku - bojím se, jak dlouho vydrží. Chtěla bych to uchovat pro děti a vnoučata, nechat někde vytisknout (ale tak jak to je, ne že bych to přepisovala), ale rukopis nechci dát z ruky. Třeb někdo poradí?

To už jsi dnes nedovedeme ani představit - tolik dětí. Čím víc je kolem nás spotřebičů, pomocníků v domácnosti, jednorázových plen a podobných vymožeností, tím víc je výchova potomků náročnější. Hodně maminek končí u psychiatra nebo začne pít. Ty naše babičky to byly aspoň pořádné ženské a dědečci se museli pěkně ohánět aby tolik krků uživili …. Krásná vzpomínka ...

Jedním dechem a slovem píšu k r á s a.

Tak to máš, Irko, krásnou památku! Můj dědeček také krásně psal až do konce života a bez chyb.