Foto: autorka

Dej sem ten šnuptychl

28. 2. 2020

Občas se z mého podvědomí, či kde to mám uložené, vynoří slova, která už dávno nepoužívám a kolikrát ani nevím, kde jsem k nim přišla, co přesně znamenají a z čeho vznikla. Obvykle v napjatých situacích. Jako když mám například na starosti vnoučky. Všichni řvou a hrají na schovku po bytě.

Můj příběh

Autor: Jana Hošková

Hodnocení:

(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 28.2.2020 13:34

To já používám slova - lajntuch, tyštuch, sichrhajcka, blajštyft, librsbryf, veškosn. Ano mám to pozůstatek po otci.

Irena Mertová 28.2.2020 13:29

Šnuptychl, erteple, jsme v Brně říkali - možná, že je tam opravdu vnesl děda, který byl ze Dvora Králové. Fusekle jsme též používali. A pak spoustu místních brněnských či moravských, ale nemyslím přímo hantec. Někde je mám hluboko schované - a občas "vyskočí" - a duši potěší :-).

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá