Šest mýtů o stárnutí. Nevěřte tomu, co o něm povídá.

Těch mýtů bude jistě i více. Ale při čtení jsem si vzpomněl na svůj nekompromisní střet se svým "stářím". Nastoupil jsem do nacpaného autobusu a sotva jsme se rozjeli vstávala ze sedadla mladá paní se slovy "Pane, pojďte si sednout". Vyrazilo mě to dech. Poděkoval jsem, že už vystupuji. A fakt jsem vystoupil o 5 zastávek dříve, jež jsem chtěl jet. Bylo mi 55 a já se lekl. Dnes to řeším s úsměvem, poděkováním a slušným odmítnutím s tím, že postupuji dál do vozu ke dveřím.. Nevím, co to mám za pocit, ale ještě nejsem tak starý, abych nemohl být starší. To mě činí klidným.

Myslím, že i tady platí: "Co se v mládí naučíš, v stáří jako když najdeš."

Bezvadný článek, děkuji za něj. Pokud se člověk spřátelí se svým stárnoucím tělem ( duše přece zůstává stále mladá) a je otevřený k dění kolem sebe, má rodinu, přátelé a své zájmy, stáří se může stát další krásnou etapou života.

Souhlasím s paní Jarmilou.A vyzývám,dámy,přidejme se do jejích řad!

Jste šťastná žena paní Rašovská..Přeji vám mnoho dalších šťastných let.

Plně souhlasím s autorem článku protože při svém věku 70let stále pracuji jako OSVČ, nemám žádné choroby kromě každoroční virozy, tudíž k lékaři chodím jen na preventivní prohlídky, léky neberu žádné a žiji stejně jako v 50 letech.Cestuji nejméně 4xročně do zahraničí a dotykový mobil považuji za samozřejmost.Myslím že stáří je stav mysli.Být v pohodě, občas si udělat radost a hlavně mít okolo sebe rodinu a přátele.Jsem se svým životem spokojená a když to vydrží dalších 20let budu ráda.