Filípek
Foto: archiv autorky

Filípek

7. 2. 2020

Filip byl pejsek mého někdejšího přítele. Vzal si ho z útulku. Byl to sympaťáček, měla jsem ho moc ráda. Ráno se ke mně vrhal do postele, aby mi dal pusinku.

Bohužel měl jednu zásadní vadu, za niž nemohl. Neposlouchal. Nikdo ho to nenaučil. Nesnažil se o to ani můj přítel, ačkoliv když byl malý, měli doma foxteriéra. Na moji otázku, proč ho nenaučí aspoň základní pokyny, odpověděl, že čeká, až Filip dostane rozum. Když jsem toto tlumočila kamarádce, trefně se zeptala: „Od koho?“ Sama jsem do výchovy nemohla a ani nechtěla zasahovat. Nebyl můj a trávila jsem s ním mnohem méně času.

Filípek byl neukázněný, utíkal, nedokázal jít klidně na vodítku. Nebylo možné nechat ho uvázaného před obchodem – vzburcoval by půl města. Někdy jsem měla dojem, že se nám při nějakém pokynu, např. pojď sem, směje do očí. Jistě věděl, co po něm chceme. Byl to moc chytrý pejsek, jak už tak podvraťáčci bývají.

Velmi trpěl, když byl sám doma. Zoufale štěkal, když jsme odcházeli.  Přítel trávil část roku na chatě u Berouna, odkud dojížděl do práce do Prahy. Býval tak často pryč od rána do večera. Zděná chata stála v kopci. Garáž byla pod kopcem. Když se blížilo přítelovo auto, Filip ho slyšel přijíždět už z dálky, i přes zavřená dvojitá okna.

Od rozchodu s přítelem jsem Filípka neviděla. Předpokládám, že spí svůj psí sen na pozemku v lese za chatou. Tam, kde taky rád běhal.

Soutěž - Mazlíčci
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Díky za článek Věrko. Svůj názor na popsané chování pejska raději nenapíši, jsem na výchovu dosti náročná.
Naděžda Špásová
Věrko, smutné. :-)
Jitka Hašková
hezký článek, příklad toho, jak se se psem nemá zacházet.
Jan Zelenka
Pěkný a podnětný článek, Věrko. Pejsek se musí učit už od štěněte. Když je dospělý, tak už je pozdě. Stejné, jako s lidmi. Pěkné.
Zuzana Pivcová
Já myslím, že je víc "páníčků", kteří se s pejsky jen baví a nijak je nevychovávají, takže mě to moc nepřekvapuje. Pokud jsou psi volně na dvoře u domu, není s tím problém. Naše týnská Lesana také nebyla cvičená. Jediné, co nám na ní vadilo, bylo, že na nás po příchodu domů radostně skákala a roztrhala nám punčocháče. :-D Ale byl to ten nejoddanější pes, který by za nás dal život. Ano, při rozchodu lidí někdy skončí i přátelství s čtvernohým tvorem. Měla jsem souseda, s nímž bydlela slečna s krásnou boxerkou. On je měl rád viditelně obě. :-D Ale pak ho přítelkyně opustila a samozřejmě šla fenka s ní. A pak se mi zdálo, že jemu se stýskalo víc po ní než po slečně. Díky, Věrko.
Elena Valeriánová
Věrko, vzpomínky nám nikdo nevezme a ty hezké mají pro nás cenu největší.
Dana Puchalská
Věrko, myslím že tenhle příběh jsem od Tebe slyšela na jednom z našich setkání. :-) :-) A jsem ráda, že jsem konečně Filípka i viděla. Ano, někteří páníčci jsou exoti. A říká se, že pejsci z tzv. pouliční směsi jsou mazaná stvoření. A Filípek toho byl důkazem.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.