Proč mám kocoura v paneláku
FOTO: autorka

Proč mám kocoura v paneláku

31. 1. 2020

Dlouhá léta jsme žili v romantickém domku blízko řeky v Braníku. Vystřídalo se u nás několik kocourů. Běhali samozřejmě svobodně venku. Okolo samé domky se zahrádkami, nad námi lesík, eldorádo.

Po 30 letech ale přišla nutnost se domku vzdát a přesunout se do paneláku. Jednání se vlekla roky a já jsem doufala, že se další dlouhé roky protáhnou.

V mezidobí jsem získala od sousedky mourovaté koťátko s růžovým čumáčkem. Sama jsem si kotě vybrala – chtěla  jsem co nejméně dravého kotíka, jako byl třeba v Ladově Mikešovi Nácíček, prostě největšího „poseru“ z vrhu. To aby se mi nezaběhl jako jeho předchůdce. Kocourka mi přinesli, lehl si způsobně na židli s packami složenými pod bradou a koukal, co se bude dít. Večer se stočil do klubíčka na peřině u mé ruky a předl, až jsme usnuli. Časem podnikal výpravy na zahrádku a na půdu, pak okolo domu, učil se lézt na stromy. Jednou se přiřítil s jekotem do předsíně, za ním banda branických kocourů rváčů, Mourek s natrženým krvácejícím uchem. Léčili jsme heřmánkem, ale ucho již nesrostlo.

Jednání ohledně domku nabrala po dvou letech nečekaně na rychlosti. Jednoho dne se ukázal nový nabyvatel a sdělil mi jízlivě, že „naše idylka skončila“. Sbalili jsme saky paky a stěhovali se. Ale kocoura jsem nechtěla zavřít do bytu bez možnosti chození ven, proto jsem se dohodla s jeho bývalou majitelkou, že si ho vezme zpět ke svým zvířatům.
A tak se rozběhla dvouměsíční e-mailová konverzace. Já s dotazem: Jak se daří Mourkovi? Odpověď: Bojí se ostatních koček, celé dny mňouká před svým bývalým domovem, je zubožený, nešťastný, hubený. Bylo to k nevydržení.

Po dvou měsících někdo zvoní. Otevřu, a za dveřmi bývalí sousedi s naštvaným kocourem v náručí: „Na, vezmi si ho, on si v paneláku zvykne“. A zvykl si. Nejdříve odvracel hlavu, vůbec se mnou nechtěl mluvit, ale nakonec sebou hodil na gauč s takovou úlevou…
Přestěhovali jsme se tedy s kamarádem Mourkem z Braníka na Žižkov oba, je tomu už deset let. Kocour chodí ven na lodžii, pozoruje ptáky, běhá po bytě a hraje si, nahřívá se na žebrech topení a uvítá každou návštěvu. Večer se mi smotá do klubka na peřině u ruky a přede, až oba usneme...a možná se nám zdá o starých dobrých časech.

Soutěž - Mazlíčci
Hodnocení:
(5.1 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Hašková
Hezký příběh. I kočky mohou být věrné. To je dobře, že jsi ho vzala k sobě zpátky.
Eva Mužíková
Ireno, takové příběhy mám mooooc ráda. Mourku, srdíčko Tě táhlo domů a dočkal jsi se.
Anna Potůčková
Krásný článek, kocourek je určitě rád, že je s Tebou a vůbec mu nevadí, že je to na jiném místě. Pro něj jsi nejdůležitější Ty a ne nějaká zahrada apod. Zahrada mu lásku nedá...….

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.