Starosti fenky Scheyly
Ilustrační foto: pixabay.com

Starosti fenky Scheyly

26. 1. 2020

Odnesli mě od mámy i sourozenců a ani jsem se nestihla rozloučit. Nová paní mě vezla ve velké plechové krabici, kde jsem zvracela celou cestu. Říkala, že pokud je mně zle teď, tak v autě budu zvracet vždycky, a že to může být velký problém, když auto nesnáším. Taky jsem přísahala, že do něj už nikdy nevlezu, jen tak mě tam nedostanou.

V mém novém domově bylo plno nových pánů, asi tolik, kolik mám na tlapce prstů. Byli divní, voněli vším možným a šišlali na mě. Bála jsem se jednoho velkého pána, který se na mě mračil jako bubák. Dostala jsem plnou misku, pelíšek a za to chtěli, abych je poslouchala. Pořád mě učili, kam mám chodit na malou a kde smím dělat hromádky. Proč? Když potřebuji, tak si přeci nebudu hledat, kam jít? Prostě to pustím a basta!

Ten velký pán se pokaždé zlobil, říkal, že jsem pitomá a že se to asi nenaučím. Za trest jsem mu začala dělat loužičky do jeho postele a ne, že bude říkat, že jsem hloupá. Jenže, to se zlobil ještě víc, dokonce mě tloukl novinami, a já na oplátku stejně čurala do jeho postele, a má to!

Jídlo mně dávají docela dobré, ale chtěla bych víc, rychle si ho sním a musím potom ještě hledat, čím bych se dokrmila. Najdu vždycky něco, a když je to vysoko, tak trénuji výstupy, daří se mě loupežná přepadení a troufám si i na stůl. Je pravda, že občas shodím pár věcí, které mně překážejí někdy raději sundám ubrus, to je rychlejší. Paní přináší tašky s jídlem a to jsem u toho první a vždycky se mně podaří něco voňavého ukradnout a schovat si to. Ale oni mě nechválí, a berou mně to a ještě většinou u toho křičí. Jen jestli nejsou tak trochu lakomí?

Ta moje rodina někam odchází, když vstávám. Nechávají mě doma samotnou, a tak si můžu hledat vlastní zábavu. Jednu už mám! Na zdech jsou velké nalepené papíry, ty bych ráda odstranila. Je hrozná práce je sundat, ale už jsem ve výši mých ramen. Během dne, když se nikdo nedívá, hledám volnou skulinu, kde půjde papír odtrhnout. Pokaždé, když se mně podaří aspoň kousek, jak říká pán „tapety“ utrhnout, bývá velké zlobení. Mně to dá tolik práce a pochvala žádná? Taky se pán zlobil, když jsem několikrát udělala hromádku za dveřmi, stěžoval si, že když je otevřel, měl co uklízet a dlouho čistit koberec. Koberec? Aha? Tak to koberec zavinil, začala jsem ho trochu odstraňovat, už mám kus, ale hodně velký ještě chybí, musím to dělat, jen když není nikdo doma, protože s mojí prací nesouhlasí a odhánějí mě od ní a přitom, je to tak namáhavé.

Chodí se mnou na procházky, lidé se zastavují a chtějí mě hladit, ale někteří říkají, že moje nová rodina neudělala dobře, když si mě pořídila, nejsem prý vhodná do bytu. Ale nemůžu s tím souhlasit, vždyť je tam teplo, jídlo se najde a zábavy je tam fůra. Skáču jim proto do řeči a hádám se s nimi. Bylo mně to líto a chtěla jsem několikrát utéct, ale nedovolili mně to a vždycky se na mě zlobili, že jsem neposlušná a že asi mě dají do jiné rodiny, která mě naučí to, co oni nedokázali.

Když jsem rozkousala paní ty nové hnědé boty, které tak pěkně voněly a ve chvilkách volna jsem ohryzala židli od klavíru, roztrhala několik papučí, pán rozhodl že už to dál nejde, že jsem nevzdělatelná a i když už jsem velká holka, že mě nechce a nevěří, že se polepším. 

Napsali seznam, co jsem všechno zničila a mluvili pořád o nějakých penězích, že už jich bylo opravdu moc. Paní, co mě krmila, mě už prý taky nechce, tak nějak nevím, co se mnou bude. Ze samého smutku si sundám kousek té jejich tapety a když se mnou půjdou ven, tak uteču a už se nevrátím. Scheyla.

Soutěž - Mazlíčci
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Irena Mertová
A jak to tedy vlastně dopadlo se Scheylou?
Marie Měchurová
Když je pejsek mladý musí se to jeho kousání a trhání věcí vydržet. Časem ho to přejde a bude líp. Snad to s Sheyly dobře dopadlo. Chci tomu věřit. Krásný, ale smutný článek ze života.
Jitka Hašková
Chudák psí holka. Štěně není možné nechávat samotné doma. Je mi Sheyly moc líto. Pes se musí vychovávat laskavě. Pak udělá co vám vidí na očích.
Eva Mužíková
I mne by zajímalo, jak to dopadlo...
Irena Mertová
Uvítala bych , kdyby autorka někdy napsala, jak to nakonec s pejskem dopadlo...
Jana Hošková
Ale kam má chudák Sheyla vzít roha ???
Jaroslava Handlová
Scheylo, vem roha dokud je čas. Takový pán si Tě nezaslouží - asi to není dobrý vůdce smečky?!
Jana Šenbergerová
Pěkně napsaný smutný příběh štěněte. Držím Scheyle pěsti. Také bych utekla.
Soňa Prachfeldová
Paní nové si nemají pořizovat štěně, které je celý den v bytě samo, pokud nemají na něho čas. Velký pes se přizpůsobí, ale štěně ne. Tak to chce pokračování.
Libuše Křapová
Hezky psaný příběh, ale... jaký je jeho účel? Také jsem nad tím přemýšlela. Chudinka štěně. Když si vzpomenu na rozkousané boty, šály a rukavice toho našeho prvního malého dareby - byl po týdnu zvykání první den sám doma, my byli v práci, děti ve škole, tak co mu zbývalo? Tak jsme mu příště dali víc hraček a věci z předsíně vyklidili jinam :-) Jenom se přece nudil :-) Ale kdybyste viděli ten jeho pohled, když jsem přišla jako první domů a spráskla ruce! Jak byl mrňavý, tak okamžitě pochopil, že je průšvih :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.