Irena (71): Šikanoval mě vlastní syn. Musela jsem prodat dům

Udělala to správně.

Kde je chyba, když matka si stěžuje na své vlastní dítě.

Vidět za vychovaností, či nevychovaností geny? Dítě se rodí "čisté" a je takové, jak mu jdou rodiče příkladem. Výchova není o tom, říkat "tohle smíš - tohle nesmíš, tohle musíš - tohle nemusíš". Nesmíme mít dítě za hlupáka, který nevidí, lépe řečeno nevnímá, jak se chovají, nebo, jak by se neměli chovat jeho rodiče. Dítě moc dobře vnímá rozdíl mezi tím co říkají a na druhou stranu, co dělají rodiče, či přepečlivá babička. Mnohdy, dokud jsou malé, tak jediná jejich obrana, či zjednání nápravy, je nemoc.

Myslím, že je vždycky potřeba znát vyjádření obou stran a taky rodinnou historii. Neodvažovala bych se kohokoliv soudit (až na ten popsaný extrém v chování k matce samozřejmě), ve "hře" mohou být též "špatné geny" nebo špatná výchova. To znamená, že černé ovce se mohou vyskytnut i v té sebeslušnější rodině. A pak se marně ptáte, kde se stala chyba...pokud je to v genech po nějakém předkovi, tak s tím mnoho teda nezmůžete, pak je třeba se skutečně jen účinně bránit, aby to nezničilo vás.

Rodiče nám nikdy nemluvili do vhodnosti, či nevhodnosti při volbě kamarádů, později životních partnerů, nebo nedej Bože, když už se stalo aby říkali že si pro nás představovali "lepší". Přitom právě oni, možná pod vlivem svých rodičů, se pro maminku, po smrti tatínka, stali tím nejtěžším úskalím a připravili mamince těžké chvilky. Přesně věděli, aniž by "stéblo křížem přeložili", kolik by právě ten jejich vyvolený měl dostat.

Můj tatínek tomu říkal : " Ta je chytrá, myši chytá"... :-) Slušné děti se vzdají dědictví a nechají matku bydlet, i když mají nárok na poměrné dědictví po otci...

Jinak řečeno, potkat mě může cokoliv, ale je jen na mně, zda si to pustím do svého života. :-)

Paní Hynková, dotaz jsem dala v příspěvku 17.1.2020 20:57. Žiji přítomností a potká mě jen to, co si do života pustím. "Malovat čerta na zeď" a klepat se dopředu strachy, "coby-kdyby", pokládám za ztrátou energie.

Život je jak náhoda Kdo ví, co Vás ještě potká. ( odpověď p.Caklové)

Vzbudila mě myšlenka, abych doplnila příspěvek (20:57) ...... a proč nepotkalo mě, to co paní Irenu?, vždyť už mi letos také bude 71 let a dokonce mám jistotu, že mě ani nepotká. Tento pocit bych přála každému a díky Bohu, pro některé Bohu-žel, stále pro všechny platí: "Každý je svého života i štěstí strůjcem." ♥♥♥