O xenofobii s úsměvem II: Američané

Před důchodem jsem prodávala náhradní díly na karusely do USA. Já jsem prodávala, Nick kupoval k naší oboustranné spokojenosti. Dva měsíce po odchodu do důchodu přijeli do ČR a chtěli mě, on a jeho šéf, osobně poznat. Přijali pozvání k nám na večeři. Bylo to moc prima, přinesli mi hrozný kýč - svícen obalený umělýma kytkama. Nick byl "člověk s objemem", málem se nevešel do výtahu a bylo štěstí, že jsme měli široká křesla, jinak by musel stát. Všechno jim chutnalo. Byli takoví usměvaví a pozitivní.

Amerika země neomezených možností a snů a spoustě naším lidem se to i splnilo.

Výborné čtení. Svět se už opravdu zbláznil.

Ještě jsem si vzpomněla, jak v někdejším americkém filmu o Supermanovi tento hrdina létá po světě a zachraňuje všude tam, kde to "hoří". V závěru se vrátí do USA a hlásí americkému prezidentovi jako vrchnímu veliteli planety Země, že už je vše v pořádku. To tedy byla síla!

Děkuji, ráda jsem vás pobavila. V Americe jsem nebyla a nebudu. Jen pro pořádek připomínám, že autorka je Američanka. Viz O xenofobii s úsměvem. Úvod.

Bezvadné pokračování..

Američané jsou američtější možná víc, než by sami chtěli. Je škoda, že se náš národ musí neustále po někom opičit, bohužel už neuvidím po kom to bude příště, až se amíků nabaží. :-)

Nepřísluší mi hodnotit Američany jako národ, už proto, že jsou vlastně směsicí různých národností, ale jakmile dostanou občanství, jsou čistokrevní Amíci se vším všudy. Já jen ráda přidám jako minule několik svých zážitků s nimi, tedy s návštěvníky archivu nebo s mými lektory angličtiny, mládenci, kteří si sem přišli vydělat a o učitelství neměli ani zdání. Tak třeba se jednomu líbilo, ano, líbilo, že naši lidé na dotaz, jak se mají, začnou sypat všechny maléry, které je potkaly, zatímco Američan použije jen povinnou frázi, že se má skvěle. Amíci mluvili s despektem o úřadujících prezidentech. byl to pouhý jeden z nich. Jeden dokonce prohlásil, že Spojené státy jsou nejfízlovštější zemí. Skutečně! Když sem přijeli, museli se povinně hlásit na své ambasádě. Údajně proto, aby se neztratili, ve skutečnosti, aby bylo možno je sledovat, s kým se stýkají. Celkové znalosti z kultury, dějin atd. měli slabé. mezi Němci, mladými historiky, byl na stáži Američan, zatímco oni několik let studovali na doktorát, z něj si dělali po odjezdu legraci, že nepochybně je už profesorem na vysoké škole. Věrko, díky, ráda si zase porovnám se svými poznatky.

Věrko, povedlo se Ti napsat další díl a je zase parádní. PROSTĚ UMÍŠ A TO JE DOBŘE. Ano, lidi zlatý já nechci žít jako Amík, já jsem jiná - Já jsem Češka.

Mohu jen opakovat, co jsem psal i k prvnímu dílu. Jak píše Libor. Bože, chraň nás před Amerikou a jejím scestným a násilně korektním pohledem na svět. Pokud k tomu člověk přidá jejich zbrojní průmysl, na kterém doslova závisí životní úroveň průměrného Američana, vychází z toho velice skeptický pohled na další vývoj našeho světa.