Z většího do menšího? Starší lidé mají ze stěhovaní panický strach

Když jsme se s manželem stěhovali také jsme z toho strach. Děti nám ale naštěstí se vším poradily a doporučily nám i stěhovací firmu, https://stehovanikoruna.cz/, kteří nám pomohli nejvíce. Nyní bydlíme v novém bytě a vše je skvělé

Úplně chápu, že je to pro mě těžké https://www.i60.cz

Z vesnice do města, z bytu 84m2 do bytu 34m2, žádný problém... Vše jsem zvládla a jsem moc spokojená.

Vůbec si nedovedu představit přestěhovat se do bytu na sídliště. Od dětství bydlím v malém rodinném domku a bydlet v panelovém domě ,bych asi těžko snášela. Zahrádka ,dvorek a posezení u domku je to nejhezčí co mě v létě nabíjí do dalšího života. Nevím jak to bude do budoucna ,ale nějak se mi to zatím nechce řešit . Věřím , že dožiji v domku .

Nikdy jsem neměla ráda ani přesuny nábytku z místa na místo, kromě doby, kdy se hledalo to ideální a nejfunkčnější. Kdyby došlo na nejhorší, měla bych s tím zpočátku problém, ale rychle bych si zvykla. Dokážu být doma všude, kde mám postel, židli a stůl.

Časem mě to stěhování asi taky čeká. Rozumem jsem s tím smířená, ale pocity? Už teď všelijaké. Dodávám si síly a odvahy do toho kroku už teď.

Stěhovali jsme se jako rodina čtyřikrát, pomáhala jsem stěhovat kamarádku, která ovdověla, není to jednoduché, ale za pomoci druhých se to dá zvládnout.

Za svůj život jsem se také stěhovala několikrát. Pokud byl člověk mladý, nebyl to problém - já jsem ještě naštěstí typ, co na věcech nelpí. Bez milosti vyhazuju nepotřebné (a pak dodatečně zjistím, že to potřebné přeci jen bylo...). To konečné rozhodnutí - stěhování do menšího v pozdním věku, musí přijít opravdu včas. Dovedu si teď v živých barvách představit, co by to znamenalo - hlavně tedy to vlastní stěhování a "znovubudování". Síly ubývají. Taky mi stačilo, když jsem před několika lety zorganizovala přestavbu bytu a kromě jiného jsem tajně, aby to rodina nevěděla, zlikvidovala staré zrcadlo na zdi v předsíni. Nejenomže z toho bylo pozdvižení a já se stala nepřítelem, ale ještě minimálně dva roky potom jsme se všichni (včetně mě) vždycky chodili automaticky podívat do zrcadla, tedy tam, kde původně viselo a čuměli do prázdné zdi (co s námi udělala síla zvyku). :-))

Je dobré sebrat odvahu a včas se stěhovat do menšího, přijatelného obydli, když to nejde jinak vyřešit. Zamlada mi to nedělalo potíže, teď ale bych trpce postrádala místa, kde žijí 50 let, doufám, že i dožiji.

Stacilo jen sebrat odvahu a uvedomit si, ze na ty dve patra a obrovskou zahradu bych musela platit uklizecku a zahradnika, to nemluvim o nakladech na udrzbu domu a bylo rozhodnute, nelituji.