Ten božský čas mládí 1, verše z let 1962 - 1968

Skláním se, moc hezké.

Líbí se mi nejen použitá slova od tohoto mladíka, ale všimla jsem si vzhledu v uspořádání veršů. Nejprve dívka-nebo žena s nahoře rozevlátými vlasy, dál útlý krk, plná hruď, pak štíhlý pas a rozšiřující sukně až k verši „co stojíš ty," dál navazuje postava štíhlého muže se širokými rameny. Zajímalo by mne, zda toto zformátování bylo již v prvopočátku, nebo až nyní?

Moc hezké... Taky jsem si při čtení vzpomněla na mládí, i když bylo bez básniček. Jo, jo, kdeže loňské sněhy jsou...

Jak jsem si všimla, píšete hlavně prózu, ale poezie, i když ze starší doby, taky není k zahození. Poezie je vlastně ten nejlepší proužek smetany na povrchu jogurtu. Když ho nabereme na lžičku - ochutnáme báseň. A když ho zamícháme do prozaického zbytku v kelímku, čtenář si pochutná. Jistě si vzpomínáte, na epidemii našeho mládí v psaní veršů. Byla to snad móda, anebo východisko. Když téměř veškerá tvorba musela být spojena s budovatelskou nadsázkou, zbývaly alespoň verše o přírodě a o lásce. Je dobře, že jste na to nezapomněl. Budu se těšit na pokračování.

Moje milé dámy, všem vám vřelý dík za komenty. Ještě vložím dva díly a pak opět něco jiného.

Krásné verše

Přečetla jsem verše jednou, dvakrát a znovu se vrátila k titulní autorské fotografii. Tak mladý, tak talentovaný! Pohled jeho očí prozrazuje vše, co autor vypověděl slovy v úvodu vzpomínkové knihy "Návraty" (viz druhý odstavec článku). Děkuji. :-)

Tvojí poezií se člověk při těchto verších musí ohlédnout zpět za svým mládím. Vzpomínám, když jsem psala dopis svým dávným láskám, pokaždé na úvod byla nějaké krátká poezie. A tyto krátké verše jsme si psaly s holkama ručně do deníčků. Mám jej dodnes a že to už je let. Navíc u některých mám i iniciály, který verš jsem komu poslala. Krásné vzpomínky......

Přesně v těchto letech nás kluci balili nejen kytarou ale i básničkami... Nebyly takhle hezké, ale fungovaly...Ovšem pak se objevil drsňák a měl úspěch.... Jsi básník a spisovatel. Jistě ti to přináší hodně radosti. A nám taky...

V té době jsem občas napsala nějakou rýmovačku, která zmizela v nenávratnu. Spíš jsem básně četla a přednášela, zatímco ty už jsi byl básníkem. No není to krásné, dožít se stáří a moci vytáhnout ze šuplíku myšlenky svého mládí?