Vánoční zpověď
Foto: autorka

Vánoční zpověď

27. 12. 2019

Povidka o Štědrém večeru.

Kráčel pomalu tichou ulicí a nakukoval do rozzářených oken. Ve většině oken už svítily vánoční stromky, z jednoho okna se ozýval opilecký křik a pláč dětí. Z toho byl smutný. I když si řekl, že o vánocích nepodlehne smutku a nostalgii.
První vánoce, které bude trávit sám. Bez Marie. Do očí se mu draly slzy a ramena mu poklesla, hlava se těžce nachýlila dopředu. Zastavil se. Má cenu pokračovat v chůzi?
Sám sobě domlouval, jdi k hospodě, třeba bude otevřená a bude tam někdo známý.
A tak šel dál a vzpomínal.
Marie odešla v březnu. Jak tiše žila, tak tiše odešla. Nemocná nikdy nebyla a její nemoc přišla náhle a udeřila jako blesk z čistého nebe. Utěšoval se tím, že už ji nic nebolí a jeho bolest časem přestane být tak drásává.
S těžkými myšlenkami přišel až k hospodě. Jediné hospodě, která v této části jejich města měla otevřeno i na Štědrý večer. Začalo hustě mžít a tak se rozhodl vejít. Tlumené osvětlení, tichá hudba. Díky, žádné koledy. V hospodě byly obsazeny tři stoly. U každého seděl osamocený člověk. Žádný známý. Jen tři mlčenliví hosté.
Sedl si ke stolu u okna, stranou ostatních. Vysoký brýlatý číšník, asi tak třicátník, se tiše přiblížil k jeho stolu s obligátní otázkou, jestli bude jíst. Zavrtěl hlavou a poprosil o kávu a dvojku červeného. Pohroužil se do svých myšlenek a pomalu upíjel ze sklenky vína, zatímco káva chladla v šálku. Vůbec si nevšiml, že ostatní hosté se vytratili a on sedí v celém lokále sám. Číšník znuděně leštil skleničky.
V jednu chvíli se zadíval k jeho stolu. Asi bych měl jít, možná chce jít domů k rodině. V tom však vidí, že čísník kráčí jeho směrem a na podnosu nese dvě sklenice zlatavé tekutiny.
„Nechcete společnost? Nikdo nikde a zavírat mohu až později.“ řekl tiše, když před svého jediného hosta postavil skleničku.
„Nebudu dobrý společník. Do povídání mi moc není,“ odpověděl.
„Tak budeme mlčet spolu,“ prohlásil mladý muž tiše.
A tak mlčeli.
„Zemřela vám žena? A doma to na vás padá?“ zeptal se po chvíli.
Smutný starý muž přitakal v odpověď. Starý, tak si v tuto chvíli připadal. A pak začal svou tichou vánoční zpověď.
Marie byla jeho ženou 42 let. Měl ji rád, to ano, ale líbily se mu i jiné. Jeho krédo však bylo: milenky nesmí ohrozit život rodiny. S věrností si těžkou hlavu nikdy nedělal a slepě věřil, že je mazaný a manželka o jeho aférkách neví. O ženy nikdy neměl nouzi. Lehce je získával jako trofeje a ještě lehčeji je opouštěl. Měl dobré zaměstnání a práce ho často zaváděla mimo domov do různých koutů republiky. A pak to přišlo, Marie onemocněla a nebylo jí pomoci. Děti spolu neměli, on je sobecky nikdy nechtěl, a teď ho děsí to prázdno v domě, v životě. Kde jsou všechny ty ženy, co prošly jeho náručí? Nejhorší je, že si z počátku nevěděl s ničím v domácnosti rady. Neumí vařit, neví, jak se zapíná pračka, nemůže spát. Nevěděl jsem, že mi bude tak chybět. Já ji opouštěl mnohokrát a bez výčitek. Ona mě opustila jedenkrát, zato bez možnosti návratu … Jeho slova vyzněla do ticha hospody dutě a prázdně. Hluboký povzdech vrátil oba muže do reality.
„A opravdu nechcete něco k večeři?“ zeptal se znovu naslouchající číšník.
„Víte, mám přítelkyni, vlastně známou, která mi odpoledne přinesla salát a kapra, tak, jak to má být." Číšník pozvedl obočí v otázce? „Ale Štědrý večer chce být se svou rodinou a o mně jim neřekla. A na tom nechce nic měnit, prý by jí to přišlo nevhodné,“ dodal tiše. Pomalu se zvedl k odchodu, do studeného večera mokrého deštěm. Do samoty.

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Hudečková
Smutný příběh osamělého člověka ♥
Dana Kolářová
Výstižný pohled na život, poučné.
Marie Seitlová
Moc smutné to je, ale je to ze života. A děti jsou dar a on je odmítal, nyní by měl kam jít a s kým být.
Lenka Kočandrlová
Nojono,vyloudit slzy...Myslím,že dnes už se to tak neprožívá,vždyť je to den skoro jako jiný...Já osobně,kdybych byla sama na Vánoce,tak se hroutit nebudu,nikam shánět společnost nepůjdu,žádné drámo,musí se vše brát s nadhledem,a pak se nepotřebuje slzet.
Naděžda Špásová
Elen, proč tak smutně?
Zdenka Soukupová
Ano, smutné, ale bohužel, příběh ze života.
Eva Mužíková
Smutné....
Alena Tollarová
I takové příběhy píše život. Napíšu vám teď, co jsem viděla při povánoční procházce sídlištěm. U popelnic mě zaujal nápis na velké krabici. Stálo tam: Dávám ti poslední šanci, zapřemýšlej nad svým chováním, jinak příští rok pod tímto stromem nenajdeš už vůbec nic. Tvůj Ježíšek. Jaký příběh se asi skrývá za tímto vánočním dárkem?
Jana Kollinová
Pán měl krásný život a to, že je i ve stáří a osamělosti obdarován a prostřednictvím salátu a kapra od přítelkyně pozván k imaginární společné vánoční večeři je dar.
Jana Šenbergerová
Každý svého štěstí strůjcem ... Pěkně ses nám Elenko rozepsala. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.