Trabant. Značka, které jsme byli věrni tři desetiletí
FOTO: Z rodinné kroniky autora

Trabant. Značka, které jsme byli věrni tři desetiletí

10. 12. 2019

Když vidím bazary plné aut, vzpomenu si, jak jsme kupovali našeho prvního Trabanta. Rodiče vlastnili Aerovku a na auto jsem byl zvyklý. V roce 1962 otec auto prodal a mně stačila motorka kývačka. Ale narodila se nám dcerka, a jak rostla, motorka už nestačila. Tak jsme začali šetřit na autíčko.

Koupit nové, to byl nedostižný sen a ojetiny byly drahé. Nový Trabant stál přes 27 000 Kčs a na ojetého bylo třeba 40 000 Kčs a i tak ho nešlo sehnat. Když se nám podařilo penízky našetřit, psal se rok 1969 a po okupaci sovětskou armádou se proslýchalo, že padnou peníze. Otec to zažil dvakrát a přesvědčil mě, že koupit auto by bylo rozumné.

V Rudém právu se objevil inzerát, že v Parku Julia Fučíka se bude konat obrovský autobazar, odkud každý odjede ve vlastním voze. Bylo rozhodnuto a na bazar jsme se vypravili. Kupovalo se za hotové a ušetřených čtyřicet tisíc matka zašila do kapsy otcova saka. Důvod byl jasný. Otec obchodník byl za první republiky v Praze okraden kapsářem.

Čekalo nás velké zklamání. Komik Štuchal vyvolával, že v Rusku išla Duňa na bazar, koupila tam samovar, ale od nás odjedete s báječným vozem. Aut k prodeji bylo hodně, ale za nesmyslné ceny, trabanti  prý zmizeli ihned. Jediné auto, na které stačily peníze, byla oktávka za 34 000 Kč, ale ta byla tak akorát do sběrných surovin. Na karosérii bylo více rezu než barvy a pneumatiky byly sjeté až na plátno. Stáli jsme u ní a přišel k nám starší nešťastný pán a ptal se, jestli má auto koupit. Měl zamluveného trabanta, ale majitel si to rozmyslel a prý bez auta nemůže domů. Když se svěřil, že auto nikdy nevlastnil a je až z Gottvaldova, tak jsme mu po pravdě řekli, že by s tou šunkou nedojel ani domů.

Navštívili jsme bratrance, který když viděl, jak jsme zklamaní, zavezl nás do Karlína, kde v autoopravně zrovna začínali s prodejem ojetin. Sympatický vedoucí nám řekl, že dnes pro nás nic nemá, ale za týden by mohl být jeden trabant. Vzal si adresu, a že nám dá vědět. S tím jsme ovšem vůbec nepočítali a doma ukápla i slzička. Kupodivu asi za deset dní přišel telegram: „Trabant na skladě, cena čtyřicet tisíc.“ Ihned další den peníze opět putovaly k zašití do kapsy a hurá do Prahy.

Trabantík byl tři roky starý a poměrně zachovalý. Akorát nešel hned nastartovat a mechanik ani nevěděl, kde má karburátor. Vedoucí, když jsme se divili, že si vzpomněl, řekl, že nám to přece slíbil. Odmítl stovku díška s tím, že si máme koupit benzín a telegram že platí firma. Naopak nám nabídl, že nám technik vyveze auto z Prahy na Pankrác a že mu za to máme dát pětadvacet korun  a ani o korunu více.

Zaplatit jsme šli  do blízké banky a u okénka seděl starý úředník, který vypadal, jako by byl bratr herce pana Nedbala. Přesto, že jsme byli v bance sami, nevrhle zavčel: „Peníze!“ Otec mu ale vysvětlil, že musí počkat, protože má peníze zašité, aby ho Pražáci neokradli, a když tak chvátá, tak ať mu půjčí nůžky. Před opravnou už čekal technik v trabantíku a vyvezl nás z Prahy. Když odcházel na tramvaj, trabi zhasl a nechtěl se rozběhnout. Technik nám ale zamával z tramvaje, a tak jsme hned opravovali. Naštěstí po vyčištění svíček motor naskočil a po další tři roky nám autíčko věrně sloužilo. Potom jsme už sehnali nového trabanta za normální cenu a celých dvacet devět roků jsme byli věrni značce, z které si spousta lidí dělala legraci, ale mi na ni nedali dopustit.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Kolářová
Jo "trábošek" s tím byla "zábava". :-) https://www.i60.cz/clanek/detail/10795/vtipnejsi-vyhrava-boj-o-navrat
Alena Vávrová
Trabanta jsme nikdy neměli a sama jsem v něm jela jen jednou a stačilo, nebudu rozvádět. Moje kamarádka říkala svému bakeliťáku "rozzuřený vysavač". Ale moc se mi líbily všecky cestovatelské počiny s trabanty D. Přibáně, to jsem nevynechala ani jeden díl.
Eva Mužíková
Hezký článek.
Jitka Hašková
Také jsem si užila Trabanta kombíka. Naštěstí manžel byl šikovný a celé auto byl schopen rozebrat a dát dohromady a jezdilo to. Není nad stará, jednoduchá auta.
Zuzana Pivcová
Ano, náš oblíbený Trabant, před nějakou dobou tu psala sestra na pokračování, jak jezdila s Trabantem. Ten náš, nový asi v roce 1974 nebo -5. stál nějak pod 35 tisíc. Ale jen tak se v Budějovicích sehnat nedal. Pomohl mi jeden posluchač z jazykové školy, kde jsem učila němčinu. :-D
Dana Puchalská
Pamatuji se, když si rodiče mé spolužačky koupili trabanta. To bylo radosti. Pravda stál asi 30 000 korun a museli na něj dlouho šetřit.
Irena Mertová
My taky někdy v té době, stál ojetý 10 tis., říkali jsme mu Bohouš.
ivana kosťunová
My jsme si svého prvního ojetého Trabanta koupili za 5000,- pravda, bylo to někdy v. r. 80. Sloužil nám věrně, stejně jako další Trabi v pořadí druhý. Hezky jsem si zavzpomínala , na Trabanty taky nedám dopustit

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.