Senioři dobrovolníci. Vzácný a málo ceněný druh

Babička byla hluchá a bezzoubků... Chodila pomáhat k nám a kapala si alpu na kostku cukru. Pak jsme se po vyučování střídali do vedlejší vesnice slepému dědovi s obědem. Museli jsme mu přečíst zprávy a černou kroniku a on nám s písničkami zahrál na harmonice. … Dožil u nás v malém bytě do 87let... Když jsem uváděla studentky do Domova Cesmína, byly nadšené, že z nich mají opuštěné babičky radost a vyprávěly, že vlastně taky mají babičky nebo dědečky ale, že se moc nevidí ... Čí je to asi vina? Veteriny, wellnes, prázdninové hotely jsou plné a přeplněné útulky toulavých a špatných dárků ... Miláčci se vozí na ošetření luxusním vozem a žerou kvalitní granule a vychovávají se k rodinnému žití... Také v blízkých rodinách a svém okolí máme venkovní naše známé ,,bezdomovce". Mají bohužel smůlu, měli svůj rozum, ale taková je naše nová doba... Co s tím? Nikdo je nezná...

Většina z vás zná moji dobrovolnickou činnost, pomoc pejskům v útulku. Již jsem o tom napsala několik článků, proto se rozepisovat nebudu. Jsem moc ráda, že mohu být takto užitečná....

Z těch praktických úkonů jsem si vybral návštěvy osamělých seniorů. Posledně jsem byl za paní 72 let, která mne překvapila tím, že k ní chodí na střídačku tak 2x týdně dvě pečovatelky, které tam už chodit nemusí (chodili za jejím manželem, když byl těžce nemocen). "A hned ve dveřích mě obejmou," řekla mi. "Nevěřil byste tomu, ale já to cítím ještě další dva dny.“ Víte, docela mě to dojalo. A píšu to, abych vyvážil negativní zkušenost s pečovatelkami od Jitky H.

Jsem hrdá, že patřím do Počteníčka a tu hodinku týdně věnuji paní, která už nemá vůbec nikoho...jen mne :-)

Do PD jsem začala chodit číst v červnu 2016. Mám svůj okruh posluchačů asi tak 6-7 lidiček. Přečetla jsem jim už bezmála dvacet knížek. Na včerejším čtení bylo deset posluchačů, nevím jestli ti noví přijdou i příště. Nečekám za to žádné ocenění, žádné díky. Nezačala jsem čtení z toho důvodu, že bych "trpěla pocitem, že už o mě není zájem". Ráda čtu a když vím, že jiní mě rádi poslouchají, tak proč ne. Je to jen hodinka týdně. A mí posluchači rozhodně nejsou nemohoucí stařenky a stařečci. Rádi si spolu povídáme a je dobrý pocit vědět, že se na čtení těší. A nemyslete si, nečteme jen nějaké knížky pro pamětníky. Každý to máme v sobě nějak nastavené, no a já to mám takto.

Dobrovolnické práci fandím. Je ale třebas být obezřetný. Jednu moji kamarádku málem připravila pečovatelská služba o byt při úmrtí jejího manžela. Naštěstí jí to dobře myslí i ve vysokém věku a pomohla ji právnička. Je to smutné, že oficiálně posílané pečovatelky je nutné hlídat. Na Praze 5 to platí stoprocentně.

Lidé v domovech jsou rádi když za nimi někdo přijde. Já jsem dobrovolnice a paní za kterou chodím, se vždy těší na pondělí. Jedeme spolu nakoupit a pak si povídáme. Měla jsem obavy, zda to zvládnu, ale ano a už do Jistoty chodím více jak rok.

Všem schopným a ochotným pomáhat fandím. Potřebných je víc než dost. Nicméně si myslím, že to si opravdu musí rozhodnout každý sám za sebe. Poslední odstavec plně koresponduje s tím, jak to vidím já.