Násilníkům odzvonilo? Ještě ne, ale situace se lepší

Domácí násilí je i v naší době více než běžné. A nedopuští se ho jen muži na ženách, ale i ženy na mužích. Dokonce často i děti, a nejen synové, na rodičích. Jsou to velice smutné a těžko řešitelné situace, hlavně tehdy, když oběť domácího násilí hledá pro násilníka omluvy a vínu za jeho chování dává sobě. Velkou roli tady hraje i stud a samozřejmě strach. Psychické týrání je stejně hrozné, ne li hroznější než fyzické. A nevěřte tomu, že se doba výrazně změnila k lepšímu. Statistiky by asi hovořily jinak.

A co teprve ženy, které jsou vystaveny psychickému násilí. Pro ty je těžší dokazovat, že je jim ubližováno, ale jejich děti trpí stejně.

Přála bych si, aby ženy, které si vybraly špatného partnera, co nejrychleji ze vztahu odešly, pokud možno ihned po prvním fyzickém násilí. Samozřejmě, že se jim s dětmi těžko odchází. Nechápu, na co čekají. Chudáci děti.

Dagmaro, Tvoje maminka byla statečná žena.

no moje maminka měla odvahu od takového idiota odejít sama jen s třemi dětmi na krku do malinkaté garsonky - a do chudoby. A také jsme dobře vyrostli ... a hlavně měli potom již jenom nádherné dětství a dospívání ... nepřestanu jí být za toto rozhodnutí vděčná ...

Já bych toho optimismu trochu ubrala, i dnes jsou ženy, které od násilnického muže nemají kam odejít a pokud jim milostivě neplatí alimenty čeká je život v chudobě.

V jeskyních už nežijeme, ne??? A nebo ano?

"chlap který sem tam nenapráská ženě není chlap" Škoda, že tuto větu nemá v "bublině" napsanou žena na titulní fotografii.

Velmi to odsuzuji, ale setkal jsem se s ženami, jenž mi tvrdily, že chlap který sem tam nenapráská ženě není chlap.

Muž, který chlastá, bije a znásilňuje ženu je obyčejný chudák, který si tímto způsobem pouze vyřizuje vlastní mindráky, způsobené nevyrovnáním s křivdami, které kdy přijal do svého života. Ale s mindráky a křivdami z minulosti se lidé vypořádávají různě. Z vyprávění rodičů vím, jak babička viděla přijet koně s povozem od hospody bez dědečka, protože znali cestu a měli hlad, věděla co ji čeká. Naštěstí jen do čtrnácti let věku mého tatínka, kdy už měl fyzicky na to, aby dědu odkázal do patřičných mezí a zjednal si respekt hodný muže, který chránil svoji maminku. Tuto vlastnost si nesl po celý život. S maminkou měli krásný láskyplný vztah a nikdy jsme v rodině bití a jakékoliv násilí nepoznali ♥