Starosti a bezmoc. Život seniorek, které neřídí auta

pane Hyndrák. Zapomínáte na jednu podstatnou věc. Že existuje i jiný svět, než králíkárny v Praze...takové omezené myšlení máte běžně? :D

Paní Šimonová, mluvíte mi přímo z duše. Právě jsem takový příspěvek chtěla vložit. Prostě pisatelka je pro praktický život zřejmě nepoužitelná. A to je zdravá!

Mladá maminka naloží dítě i nákup do auta, a je proto sebevědomá? "Ráda se dívám na ty mladé maminky, které naloží děcka do auta a jedou na nákupy, na výlety, za kamarádkami. Jsou samostatné a sebevědomé." Už to je hloupé vyjádření. Argumentovat tím, že těžkénákupy by potřebovala seniorka vozit autem, je také hloupé, protože nákupy se dají dělat postupně, dají se vozit v tašce na kolečkách a také, a to se podržte, mnoho věcí do domácnosti, z drogetie, péče o tělo, ale i potraviny nakoupíte v e-shopu a necháte si to hodit domů doručovací službou, ještě vám to borec donese ke dveřím, když vidí, že je to na vás moc těžké. Koho auto baví a má na to, ať jezdí. Kdo na to nemá, nebaví ho to, nezvládá, má možnost jezdit dopravními prostředky dálkovými, MDH a nákupy sinechat doručit. Tak nedělejme z ovdovělých seniorek chudinky. A co ta fotka u článku? Paní s takovým výrazem za volantem by vyděsila všechny řidiče, co by si jí všimli.

Plne s Vami p.Hyndrák súhlasim.

K tématu vám nabízím ještě ekonomický pohled: V Praze na sídlišti máme všechno v pěším dosahu. MHD máme zadarmo. Jezdím jen za vnoučaty, občas na nákup, jednou ročně na dovolenou. Najedu ročně 2 000 km. Náklady jsou: 10 000 pojistka; 10 000 parkoviště; 8 000 opravy a údržba (auta); 5 000 benzín. Tedy 33 000 Kč / 2 000 km = 16,50 Kč/km. Hrůza! Správně bych měl ještě připočítat amortizaci auta za 5 let, t.j. 300 000 Kč/5 let = 60 000 Kč/rok. Děsivý výsledek 93 000 Kč/ 2 000 km = 46,50 Kč/km. Až budete přemýšlet, zda jet taxíkem, tak si na tohle vzpomeňte.

Auto jsme nikdy neměli a vlastně ani potřebu ho mít. Až před 13 lety jsem potřebovala být akčnější v práci a také na výlety s malou vnučkou. Řp průkaz jsem měla od 18 let, ale do mých 52 let nejezdila. Tak jsem si udělala kondiční jízdy a dneska bez autíčka nedám "ránu". Manžel řidičský průkaz nemá a ani nechce, je rád, že jej vozím...

Ještě dodám, že auto jsme doma neměli a do osmnácti let jsem jezdila pouze koňským povozem, na kole, vlakem a autobusem :-)

Pane Charváte díky za Váš příspěvek. Osobně jsem dělala autoškolu na motocykl v sedmnácti letech a řidičák dostala o tři týdny později, až po dovršení plnoletosti. Měla jsem Čezetu 175 (skútr), ale raději jsem řídila bráškovu Jawa 250 Sport ( 6 let). O 10 let později (28) jsem si udělala autoškolu na auto, ale řízení jsem si na rozdíl od motocyklu, mnoho neužila. Změna přišla až v roce 1991, kdy jsem si založila drobnou živnost a potřebovala ji zásobovat surovinami (8 let). Vrátit se za volant, coby řidička) jsem byla donucena okolnostmi před 5ti lety a moc dobře si pamatuji, jaký byl horor můj první kruhový objezd :-) po 15ti letech neřízení. Tedy na motorce a autem jsem jezdila 52 let, ale coby řidička, v jednotlivých etapách, pouhých 19 let. Ze své pozice se nedivím seniorkám, které nenajdou odvahu, neboť podmínky k řízení motorového vozidla, dříve a nyní, jsou opravdu nesrovnatelné.

Paní Juliáno, přeji Vám, aby jste ve Vašich letech najezdila spoustu šťastných kilometrů a užila si radostné chvíle ze setkání s rodinou v cizině. Nad tím, proč jste si před lety udělala řidičák a kolik let máte opravdu odřízeno se nepozastavuji a také proč?? Ale mohu potvrdit díky téměř celoživotnímu bydlení v malé vesničce s komplikovanou veř. dopravou, že v takovémto případě je být majitelem auta a zároveň řidičem velmi výhodné.

Pane Charváte, je zde níže napsáno mnoho moudrých slov, proč ženy auto nepotřebují. Ty důvody i já plně chápu, zvláště když mají dostupné vše, co k životu potřebují. I já v současném bydlišti jsem na tom tak, jako ony, ale s tím rozdílem, řídím od 25 let, auto zatím vlastním. Jak jsem psala, je takovou mojí součástí, patříme zkrátka k sobě. Nemíním se ho vzdát, i když zde jezdím opravdu málo, ale vím, že když jej potřebuji, je tu pro mne. Dokud jsem jezdila s Bertíkem / pes / na závody, potřebovala jsem ho často. Přikláním k Vašemu názoru, v padesáti letech není pozdě, také bych v tomto věku a při pocitu, že mi auto schází, do toho šla a řidičák si udělala....