Život je vlastně veliká švanda

U nás už se zabouchnuté dveře rovněž kdysi dávno odehrály. Azyl mi poskytla sousední restaurace až do chvíle, než přišel domů z práce manžel s klíči. Hned potom jsme vyměnili kouli ve dveřích zvenku za kliku. A to teprve začala švanda. Občas k nám vstoupil nečekaně někdo cizí - pak už jsme se všichni naučili zamykat i zevnitř! Problému zapomenutých klíčů jsme se zbavili. Ovšem situaci Aleny T. ze 17.11. v 09:08 hod. by ani výměna kliky za kouli však nevyřešila!!! :-)

Hanko, to je dobře, že zase píšeš své příhody. O mých ztracených klíčích a akci hasičů s tím spojené, se dozvěděli i na Slovensku.

Je mi o deset let méně. Asi před 14 dny jsem odešla na své odpolední toulky, manžel byl taky pryč. Při návratu jsem zjistila, že nemám klíče. Byly celé odpoledne ve dveřích. Zvenku. Račte vstoupit, nikdo není doma :)

Také se mi to stalo, ale trochu jinak akce proběhl. Od té doby mají moje dcery a dobrá kamarádka, abych se měla komu obrátit o pomoc.

Díky za inspiraci! Jdu psát klíčové paměti!

Také se mně to stalo, ale je tomu už spoustu let. Děti malé v postýlkách, já zabouchnuté dveře do bytu. Jediným štěstím bylo, že se to stalo asi 20minut před příjezdem manžela z práce a děti v klidu spinkaly po celou dobu mého pobytu za dveřmi na schodišti paneláku.

Když si přečtu Tvé vyprávění, Haničko, které je k stáří kamarádské a také velkorysé, vždy mám lepší náladu, díky.

Ano, klíče jsou někdy hororový zážitek. Jeli jsme někam na úřad, já přivolala výtah a manžel zabouchnul dveře. A najednou koukám, co že to mám v ruce. Ano byly to klíče, ale od naší sousedky. Moje byly pochopitelně hezky v teple ve vchodových dveřích, ale v chodbě. Sedli jsme si na schody jak dva bezdomovci a čekali. Úřad jsme odvolali, zámečnická pohotovost přijela a bylo to. Od té doby nechávám sousedky klíče hodně daleko od svých.

Když se něco sype,tak pořádně...Měli jsme odjet do města nakoupit,na poslední chvíli manžel zašel na záchod a zavřel dveře.jen tak obyčejně,nezamkl,jen zavřel.Po chvíli chtěl jít ven - a nešlo to.Ulomilo se něco uvnitř ,nějaká západka a dveře nechtěly ani na kopance povolit.Nakonec jsem šla pro páčidlo a jelikož máme přes okno síťku proti mouchám,tak jsem tam musela proříznout dírku,muž si převzal páčidlo a jal se vylamovat.Dveře se dost poničily,ale otevřely....Jedeme-li někam,máme každý svoje klíče od baráku a jedny ještě nechané ve skrýši venku,jeden nikdy neví.Zabouchnout si dveře není otázka věku,ale spíš poťouchlé náhody....

Při čtení tohoto článku jsem si vzpomenula na svoje "zabouchlé" dveře - zůstala jsem venku jen v papučích, bez mobilu a tak hledala pomoc. Naštěstí jsem našla šikovného zámečníka, ale než jsem to dokázala tak to u mne vypadalo přímo na mrtvici...