Jak jsem hlídala hlodavce
Ilustrační foto: pixabay.com

Jak jsem hlídala hlodavce

14. 11. 2019

„Mami, jedeme na týden na dovolenou“, ozval se synův hlas ze sluchátka. "Dobře, fajn, pěkně si to užijte a hlavně dobře dojeďte," odvětila jsem. „No, víš, je tu problém“. Jaký asi problém, uvažuji v duchu. „Králík,“ ozve se syn. Jakýpak problém – udělejte si řízky na cestu a zbytek dejte do mrazáku, říkám. „Mami, je to Ferda,“ praví dotčeně potomek. Vida, docela jsem zapomněla na nový přírůstek do synovy rodiny.

A tak ho tu mám. Přesun se podobá akci „kulový blesk“. Přepravka, velká klec, lahvička na vodu, záchůdek, taška se senem, taška s granulem, taška se stelivem, svazek mrkvové natě. A nakonec důrazné ponaučení: „Ferda musí být denně alespoň na hodinu mimo klec, jinak bude psychicky strádat!“

Záhy chápu, proč je malý, krásný černobílý zakrslý králíček zařazen mezi hlodavce. Prostě hlodá. Chutná mu všechno - od kabelů, dřevěných nožek nábytku, starých vzácných knih na poličce knihovny, po suché květiny ve váze, kdy jsou jeho favoritem oranžové lampionky mochyně a já jenom doufám, že nejsou jedovaté. Vzpomněla jsem si na pražský odboj koncem války a zkouším barikády – hodí se všechno – krabice, polštáře, nepotřebné poličky. Ale zapomněla jsem, že Ferda je druhým povoláním horolezec a skokan do výšky. Zdolává hravě překážky, prochází se po klávesnici počítače na psacím stole. Konečně chápu, že je můj odpor zbytečný. Měním taktiku a překážky odklízím. Ferda znavený svými výkony si lehá na podlahu jak široký, tak dlouhý a odpočívá. Najednou za mnou chodí jako pejsek, otírá se mi o nohy a dokonce předvádíme jakési cirkusové číslo, kdy přeskakuje nastavenou nohu a proběhne mi mezi chodidly. Do klece si vleze sám, když zašustím sáčkem s jeho oblíbenými granulemi.

Týden uplynul jako voda, je tu loučení a stěhování zpět domů. Na cestu ode mne dostává svazek čerstvé mrkve z mé zahrádky, vlastnoručně usušené seno, které pěkně voní a plný sáček granulí.

Tak zase někdy, Ferdo…

Dodatek: Ferdova životní pouť loňského roku předčasně skončila, takže „Sbohem, Ferdo!“

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Jsou chytří ti domácí mazlíčci a panickove jim ledacos prominou.
Dana Puchalská
Marie. U představy jaký je Ferda druhou profesí jsem se doopravdy smála. Děkuju. :-) :-) :-)
Zuzana Pivcová
S chovem domácích králíčků na rozdíl od koček zkušenost nemám, jen kdysi, když jsme ještě bydlely v jižních Čechách, jsme měly doma králíka, který jako jediný z hnízda přežil králičí mor. Maminka ho piplala v kuchyni a on k nám pak chodil jako domů. Pohyboval se celkem volně. Zašel až stářím. Díky za milé vyprávění.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.