Jak jsem neměla nárok. Kvůli věku
Ilustrační foto: ingimage.com

Jak jsem neměla nárok. Kvůli věku

5. 11. 2019

„To jsem zvědavá, s čím na mne vyrukujete tentokrát“, říkám si, když zaslechnu ze sluchátka  známou formulaci: „Máte chvíli čas na monitorovaný rozhovor?“

Hovory tohoto typu přicházejí obvykle ve chvíli, kdy se to nejméně hodí. Tentokrát jedu na kole na hřbitov s dušičkovou výzdobou v košíku a funím do pěkného kopce. Navíc na silnici I/III kolem mne sviští auta všech velikostí a značek a  není slyšet vlastního slova. Vlastně nevím, proč opakuji stále stejnou chybu, ale zvědavost mi nedá a navíc jsem už vycvičená, takže se nedám tak snadno nachytat.

Slečna na konci telefonu údajně zastupuje asociaci pojišťoven všeho druhu a já si dávám její telefonát do souvislosti s mou nedávnou návštěvou jedné nejmenované v našem městě. „Naše společnost se rozhodla odměnit drobným dárkem své věrné klienty“, šveholí. Vypadá to nadějně. „Vida a čímpak?,“ dotazuji se. Slavnostně odvětí, že láhví vína, a vzápětí následuje otázka, jakému že dávám přednost. Bílému či červenému ? Asi bílému odtuším, po chvíli,  ale musí být suché, upřesňuji  zbytečně. Může to být Veltlín zelený? Ano, může, blahosklonně připustím. „A můžete mi říct, jak se k němu vlastně dopracuji?,“ napadá mne důležitý fakt.

„Ještě než vám to prozradím, zeptám se na váš věk.“ To už mi přijde trochu podezřelé, ale budiž, co by člověk pro láhev zlatavého moku neudělal. „Je vám 50 let?  „Víc, přidejte“. Je to jako licitace v mariáši. „Je to do 55?" následuje další pokus tazatelky vyzvědět, jak na tom jsem. „Ještě trochu víc“, říkám. Ale na další věkový posun už slečna nečeká a vystřelí jakousi rychlou omluvu s tím, že jejich odměna se mne netýká, neboť mají stanovený věkový limit do 55 let.

Nevěřím vlastním uším. Mám se smát nebo plakat ? Vlastně jsem už odepsaná, polituji se, v první chvíli, vždyť už ani to víno vlastně nemohu. Ale jsem optimista a  zápětí se oklepu. Abyste věděli, just si láhev Veltlínu koupím a klidně pak ještě jednu. Nezruinuje mne to. A nad sklenkou pak budu přemítat, jestli se mi to nakonec všechno nezdálo. Ale pražské číslo uložené v paměti mého mobilu hovoří jasně. Nezdálo!

Můj příběh povídka
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Paní Kopecká, tak to my jsme nemuseli ani do světa, to samé se nám stalo u nás, prakticky za humny. A kdyby tu scénu někdo natáčel, tak by mohla vyhrát cenu komedie. Jeden mladý muž manželovi skládal do ruk všelijaké dárky a já mu je vzápětí odebírala a strkala je jeho kolegovi. Ten takovou situaci nečekal a tak je přijímal, takže když nám nakonec ten první řekl cenu parfému, manžel měl ruce prázdné.
Eva Kopecká
Kdysi dávno jsme vyjeli do velkého světa se zájezdem. Čechy tam poznali na ulici na sto honů. A tak oslovili i nás. Žasli jsme nad tím, jak vstřícní k nám byli. Začali nám podávat dárky z oblasti kosmetiky zadarmo. Měli jsme s sebou málo peněz a samozřejmě chtěli každému dovézt alespoň maličkost. Když jsme měli plné ruce, přišla zásadní informace. TOHLE VŠECHNO BUDE VAŠE, KDYŽ SI U NÁS KOUPÍTE TENTO PARFÉM ZA POUHÝCH......a to byl kámen úrazu...my s sebou směli mít a taky měli asi třetinu peněz. A bylo po legraci...a samozřejmě po prezentech. Dealeři nám opět věci vzali a šli hledat další Čecháčky....
Jitka Hašková
Firmy si hledají telefonní čísla např. v registru katastrů. Protože vlastním svůj byt, tak mě takto otravují realitky s nabídkou výhodného prodeje nemovitosti.
Zuzana Pivcová
Já jsem zase měla jednou údajně vyhrát nějaký zájezd, ale když jsem řekla, že jsem sama, neměla jsem nárok, protože to bylo pro dvojici, což nikde předtím nebylo řečeno. :-D Já se hlavně ježím už při sdělení, že hovor je monitorován, to většinou hned končím.
Soňa Prachfeldová
Okamžitě odbýt a zavěsit. Když jsem si na internetu ověřovala některé číslo, většinou bylo nedůvěryhodné. Někdo jim naše tel.čísla musí prodávat, na dotaz neumí odpovědět.
ivana kosťunová
Kdyby volali mě, svůj věk bych jim nesdělila, a jsem zvědavá, jak by to vyřešili s tou lahví : )) Podobným tématem jsem se zabývala ve svém článku 59 a více.
Věra Lišková
Nakonec se to víno prodraží, protože by za to něco chtěli. Měla jsem telefon, a volali z čísla s předvolbou z Nigérie, nevím co to bylo za šmejda. Kdybych volala zpátky, provolala bych dost peněz. Nevím kde přišli k mému číslu.
Naděžda Špásová
Těmhle otrapům prý staší říct, že s ihovor také nahráváte, zmízí prý okamžitě. Zatím jsem neměla tu čest to vyzkoušet, ale snad si na to vzpomenu, až bude někdo otravovat. Marie, dobře napsané. :-)
Marie Novotná
Zrovna dneska mi v jisté instituci nabízela vyhody k pojištění. Ale při rozkliknuti dalších info naskakuje chyba. Asi po 10ti minutach zjistila, že tyto vyhody jsou pouze do 65 let. A to nesplňuji. Při těchto telefonatech se vzdy zeptám, kde dostali moje tel. Číslo. Vetsinou závěsí.
Dana Puchalská
Nezdálo. Některé firmy mají asi neomylně nastavené radary na nesmysly. Měla jsem tu čest mít podobný hovor. Jednalo se o nějaké prapodivné bonusy pro řidiče. Já ovšem řidičák nemám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.