Cyril Höschl: Optimističtí jedinci jsou na tom lépe než škarohlídi
Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych

Cyril Höschl: Optimističtí jedinci jsou na tom lépe než škarohlídi

28. 10. 2019

Rozhovor s profesorem Cyrilem Höschlem o podzimním splínu, depresích, demenci a jiných projevech stáří. A hlavně o tom, jak se jim bránit.  

Podzim je v plném proudu, narůstá tmavá část dne a lidé si více stěžují, že jsou depresivní, že mají špatnou náladu a jsou méně výkonní než na jaře nebo v létě. Jsou to nevyhnutelné změny, anebo byste nám mohl poradit, jak se těmto negativním jevům vyhnout či je alespoň snížit na „letní rozměry“? Máme snad víc svítit, víc se pohybovat nebo brát víc léků proti depresi?
Jestliže na někoho padá splín s příchodem podzimní sezóny, pak rozhodně řešením není paušální užívání více léků proti depresi. Důvody podzimních splínů jsou jednak psychologické, protože se tak o tom mluví, jednak objektivní, protože ubývá světla a přibývá tmy, což na organismus živočichů včetně člověka do značné míry působí. Kromě toho se omezují venkovní aktivity, ať už práce na zahrádce či na poli nebo při sportu, což může mít negativní dopad už proto, že aerobní pohyb (tedy bez zadýchávání) je prevencí všech možných zdravotních obtíží od kardiovaskulárních až po deprese, o čemž je snesena řada důkazů. Z uvedeného vyplývá, že nejrozumnější prevencí nástupu „podzimního splínu“ je především na něj moc nevěřit, za druhé chodit hodně ven, přinejmenším na procházky, a tím si uchovat jak dostatek zdravého pohybu, tak i jakous takous expozici dennímu světlu.

Teď již bez ohledu na roční dobu: Seniorů je čím dál víc. Je víc těch, kteří se dožívají důchodu relativně zdraví, finančně dostatečně zajištění, akceschopní, optimističtí. Avšak čím dál víc je i těch, kteří jsou fyzicky nemocní, chudí, společensky pasivní a chronicky špatně naladění. Přibývá mezi nimi i dlouhotrvajících depresí, které by již měli léčit odborníci?
Ano, je pravda, že s prodlužující se délkou života a tedy prodlužující se dobou, kterou senioři tráví v důchodu, přibývá řada poruch spojených s vyšším věkem, včetně depresí. Je to mimo jiné tím, že rizikovým faktorem pro depresi je opuštěnost a její pravděpodobnost s věkem stoupá. Podstatná část populace nad 65 let žije v osamění.

A četl jsem, že deprese seniorů se odlišují od deprese mladších ročníků. V čem a proč?
Základní klinický obraz deprese je v dospělosti shodný bez ohledu na věk. Něco jiného však je u dětí a dospívajících, kdy deprese může probíhat pod poměrně atypickým klinickým obrazem jako jakási rozladěnost, uzavírání se do sebe a poruchy chování. Je ale pravda, že ve vysokém věku je někdy deprese úporná, mnohem hůře léčitelná, spojená s vyšší mírou beznaděje a vyšším rizikem sebevraždy. To jsou přídatné faktory, jež souvisejí jak s vyšším věkem, tak s opuštěností a s omezenou fyzickou zdatností.  

Slovo deprese již není takové tabu jako dřív a také čím dál víc lidí přiznává, že onemocněli depresí. Neumím si však představit, že by někdo o sobě řekl „jsem dementní“ nebo „mám schizofrenii“, přestože nemocných jsou mezi seniory tisíce a postižení se za to většinou moc a moc stydí. Tady se používá pro nás nezvyklé slovo destigmatizace, které v podstatě znamená odstranění negativních předsudků. Ministerstvo zdravotnictví nyní usiluje právě o destigmatizace. Co by mohli udělat sami lidé, zejména my starší, aby ti nemocní dokázali o své nemoci promluvit. Nebo je lepší, když to svému okolí nesdělí?
S destigmatizací je to těžké. Být nemocným seniorem, nechal bych ji opravdu raději na těch, kdo v psychiatrii pracují a kdo se snaží její obraz změnit. Nemocných jako takových se destigmatizace týká převážně tam, kde jde o významné či všeobecně známé osobnosti, jež by přiznáním své poruchy mohli jít vzorem ostatním a negativní punc, jenž ta která porucha s sebou přináší, umenšit („podívejte, takový skvělý herec a on byl bipolární“). Nemyslím si, že je na laické veřejnosti, aby nutila nemocné o své nemoci promlouvat. Buď musím jít příkladem sám nebo mohu uvést příklady těch, kdož k tomu svolili, ale nemohu vystavit riziku ztráty reputace či povolání nebo přátel ve stále ještě poměrně stigmatizované oblasti někoho, kdo se sám za svou nemoc stydí.

Za nemoc se nyní považuje i demence, která má různé druhy. Avšak mnoho lidí říká, že demence je prostě nevyhnutelná daň stáří. Takže je to nemoc, nebo není? A jestliže je, dá se léčit?
Demence je skutečně nemoc, ale také máte pravdu, že určité poruchy paměti nevyhnutelně k postupujícímu věku patří. Jenomže mezi tzv. benigní stařeckou zapomnětlivostí a např. Alzheimerovou demencí je skutečně rozdíl, který lékaři umí zjistit a který s sebou také nese různou prognózu do budoucna. Demence se zatím nedá vyléčit, ale dá se léčit. Čili mohou se její projevy mírnit a její nevyhnutelné postupování zpomalit.

Nás bude nejvíc asi zajímat, jestli se dá vzniku demence i předcházet. Postihne nutně každého? Jaká je „demence prevence“ (smím-li si zaveršovat)?
Jednoznačná prevence rozvoji demence není, ale jsou obecné zásady zdravého životního stylu, které výskyt demencí, ať již způsobených příčinami cévními, metabolickými či degenerativními snižují. Mezi takové zásady patří konzumace alkoholu pouze v minimálním množství (1 sklenička vína denně), nekuřáctví, dostatek zdravého fyzického pohybu a střídání duševních aktivit tak, aby nebyly vyloženě stereotypní a aby zaměstnávaly mozek. Demence nepostihne nutně každého, ale bez podrobného genetického vyšetření není možné její výskyt předvídat; a ani v případě tohoto vyšetření není jasná příčina. Genetické vlohy (např. nositelství určité varianty genu pro apolipoprotein) pouze mění pravděpodobnosti, s jakou se demence může vyskytnout.

Pojďme ještě od konkrétních nemocí k běžným projevům stáří, mezi něž patří částečná ztráta fyzických a duševních sil, trvalé zdravotní omezení (zejména v pohybu a vnímání), zhoršování paměti. Se stářím je však často spojen i růst závislosti na jiných, určitá společenská izolace (ubývají kontakty), špatná nálada, někdy chudoba a osamělost. Jaký význam vlastně má, aby si člověk udržel kontakty s ostatními lidmi a denně s některými komunikoval? Mám na mysli jak příbuzné, tak sousedy či kamarády. Řada výzkumů naznačuje, že nebýt sám a komunikovat je to, co nikdy nesmí chybět, chceme-li si udržet pěkné stáří i v pokročilém věku…
V této otázce jste si vlastně odpověděl sám. Izolace a samota je skutečně vysokým rizikovým faktorem pro rozvoj negativních projevů stáří, včetně duševních poruch, a naopak pestrá a čilá komunikace a humor jsou docela dobrou duševní hygienou k udržení pěkného stáří i v pokročilém věku. Velmi důležité je životní nastavení a způsob, jakým „čteme“ skutečnost. Ví se, že pozitivně a optimisticky naladění jedinci, otevření vůči světu a vůči druhým, jsou na tom o poznání lépe než škarohlídi.

V celém světě se stále více uznává, že osamělost je ve stáří stejně vážným nebo dokonce vážnějším zdravotním problémem než obezita, rakovina nebo srdečně cévní nemoci. Je to kvůli velkým zdravotním důsledkům, které osamělost přináší. Potvrzuje se vliv osamělosti na výskyt srdečních onemocnění včetně infarktů a Alzheimerovy choroby. Můžete ze své psychiatrické praxe říci, jaké účinky má osamělost na duševní zdraví starého člověka?
Máte pravdu, že osamělost je rizikovým faktorem srovnatelným s ostatními riziky, ať už kardiovaskulárních chorob nebo duševních, zejména deprese. Je to však zároveň bohužel okolnost, kterou změnit není vždy v silách dotyčného jedince. Osamělost někdy přináší osud, ale my mu můžeme buď vycházet vstříc, nebo se mu, v mezích svých možností, ubránit. A v tom je prostor pro naši vlastní snahu.

 Z rozhovoru s panem profesorem i z odborné literatury mi vyplynulo pár poznatků: Dá se říci, že stárnutí je dáno už geneticky a nelze se mu vyhnout, avšak jeho projevy lze zmírnit či oddálit tím, jak žijeme. Časopisy a knihy jsou plné rad, co dělat, chceme-li se dožít co nejdelšího věku v pokud možno plném zdraví. Zkusím je shrnout: správné stravovací návyky a složení stravy (ideálně tzv. středomořská), dostatek přiměřeného pohybu a tělesné činnosti (nemusí to být lyžování, stačí pečovat o zahradu a chodit denně na vycházky), vyhýbat se stresu (kam nepatří jen rozčilování, ale třeba i noční směny nebo nezvládání příliš mnoha úkolů), usilovat o dostatečný a kvalitní spánek bez léků a cvičit mozek (protože i to je vlastně lidský orgán a nicneděláním by zakrněl). Sám bych k tomu ještě dodal, že důležité je zůstat aktivní, dělat něco i mimo okruh nejbližší rodiny. Chodit do nějakého zaměstnání aspoň na částečný úvazek, být dobrovolníkem v obci či neziskové organizaci, věnovat se koníčkům, k nimž jsou třeba kamarádi a nedají se dělat o samotě. Není to tak těžké, vždyť to dělají i tisíce jiných. A dělají to pro svůj vlastní, dlouhověký a přitom kvalitní život.

 

psychika rozhovor
Hodnocení:
(4.9 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
A tak to má být, na slušnou otázku slušná odpověď. Každý se něčím musí živit, pisálci-rádci v dobré víře nevyjímaje. Naštvaní lidé mi nevadí, asi k tomu mají důvod a pokud v mém postoji k mému životu vnímáte, že Vám něco beru, tak s tím také nic nenadělám, ani dělat nechci. Stačí mi z příspěvků pochopit, co je pro Vás přehnaný optimismus a není to nic proti nikomu.
Drahomíra Stínilová
Na Váš dotaz o názoru na přehnaný optimismus jsem Vám Jitko slušně odpověděla a nemínila jsem tím žádný útok na někoho. Prostě mi jen vadí to kvantum různých článků a diskusí, jak mají být senioři pozitivní. Nemám taky ráda naštvané lidi pro každou věc. Já Vám neberu Váš pozitivní optimismus a Vy mi prosím neberte můj - s příchutí melancholického podzimního pesimismu, který podněcuje moje myšlenky a pomáhá při psaní. Díky. Tím odcházím z této stránky.
Jitka Caklová
Také jsem jen s otevřeností vyjádřila svůj názor a pokud je to pro Vás "Jájinkování", tak "JÁ" s tím problém nemám. Jen jsem příspěvkem 29.10.2019 14:33 napsala, že "malováním čerta na zeď", vím že ho zhmotňuji, asi jste to také nepochopila. Jen si tak říkám, když "optimismus a pesimismus neprožíváte, spíš to berete s humorem", tak ve "vysvětlení" 1.11.2019 13:27 toho humoru mnoho není.
Drahomíra Stínilová
Když tedy budu Jájinkat jako Vy Jitko, tak já záležitost optimismu a pesimismu neprožívám, spíš to beru s humorem. Vyjádřila jsem jen s otevřeností svobodný názor a asi jste to nepochopila.
Jitka Caklová
Sešly jsme se sice jen jednou na setkání v Praze, přesto si dovoluji; Drahuško, děkuji za reakci. Nic z toho co píšete se mě netýká, protože moc dobře vím, že 900.-Kč které nám s s humbukem ve sdělovacích prostředcích přidají, několikanásobně převýší nárůst výdajů. Takže se ani nedá říci, že "nula od nuly pojde". Na reklamy a rady nedávám, život mě naučil používat vlastní hlavu. Trochu hruběji řečeno, co jsem doma často slýchala, že "Kdo poslouchá cizí hlavu, ať si do svý na.... Omluva za otevřenost. Příklady z posledních dvou vět vidím úplně jinak ale nevadí :-) Optimizmus mé perpetuum mobile dobíjí, přesto chápu, že jsou lidé, jejichž život je jedna "velká tragédie".
Drahomíra Stínilová
Dobrý den, Jitko Caklová. Teď jsem si přečetla dotaz na přehnaný optimismus. Ráda vysvětlím- Stálé masírování našich tvůrců zákonů o optimistickém a šťastném stáří s vyšším důchodem. Pak se podívám na reportáž , kde jedna seniorka, optimistka, jásá jak za devětset navíc pojede k moři a druhé ,asi pesimistce, ani nevyjde přidání peněz na zvyšený nájem. Samozřejmě nejde jen o tohle. Všimla jsem si, že v poslední době se vyrojila spousta rad, zvláště pro seniory, ohledně optimistického přístupu k životu.Reklamy nám předvádějí juchající zdravé seniory v např.Alpách, ale proč se má člověk davově strukturovat do optimistického vnímání světa, když kolem nás je tolik nešťastných a nemocných lidí? Ale taky tohle úplně s tématem podzimu a smutku nesouvisí. To je po celý rok. Takže si myslím, že člověk by měl mít v sobě špetku optimismu a špetku pesimismu. Třeba když si řekne, že něco asi dopadne špatně, přesto se do toho vrhne,a je to naopak bezvadný, tak je optimisticky překvapený. A když to dopadne špatně, tak není zaskočen.
Soňa Prachfeldová
zbytecnostmi
Soňa Prachfeldová
Beru čtyri roční období, jak přicházejí, každé ma své půvaby. Podzim pro zahrádkáře je někdy až hektický, takže pohybu až až. Dokonce se těším i na nevlídné dny, protože mohu lenošit, ale dlouho by mě to nebavilo. I setkání s přáteli v klubu je příjemné, když sedíme v teplicku a nic nám neuteče. A začneme chystat aktivity na příští rok. Hlavně se neuzirat zbytečnosti.
Jitka Caklová
No, abych napsala pravdu, tak včera a dnes mi ta hodina letního času, pro úklid a přípravu zahrady na zimu, hodně chybí. I když si dám předsevzetí, co všechno za dlouhých zimních večerů udělám, tak většinou utečou rychleji než bych potřebovala, ale práce nikdy. Pořádek v šuplících nedělám, protože kdybych podle nového pořádku dala vše na "logické" místo, už bych nic nenašla. Deprese z ničeho nemám, říkám tomu pohodový pozdní věk, stará budu od devadesáti výše :-)
Eva Mužíková
Marie. M., jsem na tom, krom těch mírných depresí jako Ty..také mám ráda to teplo domova s činnostmi, na které dříve nebyl čas.....

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?