Nechápeš, co cítím. Věta, které muži nerozumějí

:-) :-) Naslouchání svým protějškům a soucítění často brání fakta; jak prosté, milý Watsone... :-) :-)

Tak on se nepropojí, jjo. Zajímavé, ale ona profese zrovna psychologa o tom propojení tak nějak je. A psychologové muži existují, takže houbeles, nechce se jim, hodlají se uzavřít a vyřezávat. Pak by neměli žít v páru.

Oldo, to je super: „Je to, jako mluvit do chlapa.“ Někdy to ve snaze o rozhovor či alespoň pozornost použiju a budu tě citovat. :-)

"Ona mě vůbec neposlouchá". Tak tohle naopak já říkám o své ženě. Jsem plný plánů, ale i zážitků, postřehů - a je to jako mluvit do chlapa! No ale spolu žijeme 47 let (přibližně, kdo si to má pamatovat?), tak to snad vydržím(e), ne?

Takhle "knižně" se vyjadřuje jen jedna žena z mnoha mých známých. Když ji slyším mluvit, tak se mi, lidově řečeno, otvírá kudla v kapse. "Takto žít nemůžu!" "Nikdo neví, co já cítím!" A podobná klišé z laciných románků pro ženy. Nedivím se, že to toho muže dohání k šílenství, ale ta jeho byla teatrální už, když ji poznal. A další extrém je "otevřenost" z amerických filmů. "Rozvázaly se mi tkaničky u bot!" "Chceš si o tom promluvit?"

Nechtít nikoho předělávat k obrazu svému ,.

Je to velký úspěch, když spolu partneři vydrží třeba 50 i více let. Muži se liší od žen. Zastávám názor nikdy nikoho nenutit , kam má směřovat. Jak jsem již psala, nechat druhého být, když nechce řešit vůbec nic. A hlavně si od mládí vypěstovat svoje vlastní záliby, o které se v "chmurném" čase můžete opřít. Každý šlověk by měl být odpovědný hlavně sám za sebe. Hezký večer.

V roce 2000 jsem si koupila knížku, Allan a Barbara Peaseovi - Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Prima čtení o tom, kterak se vědecké poznatky dají podat humorně. Ideální je, když mezi partnery funguje telepatie. Když na něco myslím a v momentě kdy to chci vyslovit, začne mluvit manžel, nebo naopak :-)

Danko, nic nevyhloubáš. Dělej něco užitečnějšího. Přítele a sebe řadím k těm, kteří uvedenou evolucí neprošli. Máme to přesně naopak. :-)

Já zas nechápu,proč by muži nám neměli rozumět?! Stačí říct zcela konkrétně,co a jak,kdy,kde,kolik atd. chci. Oni nás slyší dobře,jejich svět je možná trochu jiný,než si myslíme,ale v základu stejný,jako náš. Stačí chtít slyšet,co říká,nespoléhat se na to,že on by to měl "vycítit". Tyhle rozchody po létech nějak nechápu, když za tím není zamilovanost do jiné/jiného, nebo obzvlášť hnusné chování,alkohol,drogy,gamblerství,chorobná žárlivost,lakota....,tak jen proto,že "on nechápe,co cítím",tak to se mi jako důvod nezdá!