Pes jako zkáza partnerského vztahu

U nás na vesnici mívala psa snad úplně každá rodina, některá i dva nebo tři. Tenkrát jsem si život bez psa ani nedovedla představit. Dnes si nedovedu představit naopak život se psem. Je to zkrátka denní povinnost. Co s ním, když budu nemocná? Co s ním, když chci někam na pár dní odjet? S ním v žádném případě cestovat a starat se o něj v cizím prostředí nechci. Jsem bez psa (případně jiného zvířete) spokojená.

Měli by mít opr.

Naše zkušenost: Manžel psa nikdy neměl. Po rozvodu se seznámil s ženou, která psa měla a sblížil se s ním. Po pár letech se pejsek stal předmětem dědictví. Za dobu co byli sami, pejsek doma celé dny trpěl samotou, protože manžel byl v práci. Nakonec pejsek dožil u nás. Pro nás oba to byla velká zkušenost a dnes oba, ať jeden, či druhý víme, že pejsek nám druhého nenahradí.

Měly by být oba rádi zvířátka respektive psy. Pak jsou to společné procházky , někdy i noví kamarádi se psy. Každopádně je to domluva těch dvou co spolu žijí.

Asi s tím problémy jsou. Moji rodiče si psa - fenku pořídili už jako starší a zpětně si myslím, že to jejich vztah spíše posílilo. Když táta umřel, máma byla ráda, že měla psa.

Obecně platí, že jelikož, nebo právě proto, jde o ho..o, stále to vyvolává mezi pejskaři a nepejskaři, ten největší spor. Jak ode mě může žádat toleranci někdo, kdo si ani neumí uklidit po svém psovi? Jak by to asi vypadalo, kdyby hospodář nevykydal hnůj. Pohoršujeme se nad "týráním" zvířat, která se po břicho brodí v hnoji a ani si neuvědomujeme, že tento problém je to samé, jen "na štěstí" ve větším prostoru, proto se nemusíme brodit.

Jsme lidé různí a svědčí o tom i "výživná" :-) diskuze u mého článku "Zvířata a já". Ať si to má kdo chce jak chce, mě už ani psí exkrementy, za naším, vzorně stříhaným plotem nevadí. Už je ani rozčílená neuklízím jako dřív, naopak, když jsem naposledy stříhala plot, mám na to systém, abych je nerozšlapala, nebo zametáním nepoškodila, lépe pak vyniknou. O mě přece nevypovídají, vypovídají o páníčcích, kteří se svými miláčky chodí kolem plotu na vycházku, tak ať si tu "krásu" vychutnají.

Psi vždy neodmyslitelně patřili a patří do meho života, tolik radosti jen prožila ať už na výstavách, či s dobrou partou na cvicaku. Ráda ještě dnes se toulám s Mysty po přírodě a pár dní toulek na Šumavě. Máme to štěstí, že bydlíme v domě se zahradou . Nekteri majitelé psů jsou bezohlední , zejména v parcích , ve městech. Někteří nemajitele psů zase nadávaji na všechny psy. Je to v lidech, v jejich přístupu ke společnosti, přírodě, v jejich toleranci.

S manželem oba máme pejsky moc rádi, provází nás životem od prvního dne našeho příchodu na svět. Oba pocházíme z vesnice, kde téměř v každém domě pejsek je. A vůbec nám nevadí, že díky psům nemůžeme na společné pobytové výlety. Ale změna už se plánuje, pejsky dochováme a riskovat to, že by se mohlo stát, že je opustíme nechceme. Pejsky máme ve věku 10, 9 a 5 let

Nejhorší je, když si lidé myslí, že jejich pes musí být stejně příjemný cizím lidem jako jim.