Nenechávejte se otrávit svým okolím

Nevím o nikom, kdo by mě znepříjemňoval život. Taky ho (doufám) nikomu nezpříjemňuji. I když někdy jsem až moc upřímná..

Jedna stará dáma mi před mnoha lety dala radu:"Je dobře, dokud lidé o tobě mluví, zajímáš je. Až přestanou, nestojíš jim za slovo." A s názory, které mnohdy naší generaci už nejdou na rozum, se setkáváme a budeme setkávat čím dál tím více. Pokrok nezastavíme, obyčejná slušnost je mnohdy v trapu a upřímněřečeno, mnoha věcem už nerozumíme, vývoj jde překotně dopředu.

Ta zmalovaná starší žena na obrázku, tak ta musí být hodně sebevědomá. I když její fyziognomie o tom nevypovídá. Každá žena, po šedesýtce, že se potýká s kritikou svého okolí? A proč? Když je moje sebevědomí přirozené, tak na tu kritiku odpovím tak, že kritikové začnou hloubat nad sebou. Pokud jsem slabá povaha a pochybuji sama o sobě, tak se nechám kritizovat. Ale jéžišmarjá, vždyť lidé se navzájem kritizují a pomlouvají, ať už jsou mladí, starší, staří nebo přestárlí. A mají to ve zvyku ženy, mužům je toto cizí. Víte, co je dobré, mít mladší děti. Dítě, především mužského pohlaví, vám řekne: Mami, ne neblbni, toto se na tebe už vážně nehodí. A matka, byvše přirozeně inteligentní, toto přijme.

Mám ráda názory paní Jitky Caklové. Je rovnýma nohama na Zemi. A byla bych ráda, kdyby takových přispěvatelů bylo více. Obzvláště bod 3! Stačí, když napíši svůj názor a hned se od paní Věry Halátové dozvím - cit "...to bude zase projev jiné psychické nemoci!" ...ó, zase jedna chytrá! S takovou musí být radost žít!!! Jak se daný stav hodí k dnešnímu článku!!

Odpovědi na otázky v posledním odstavci: 1/ Jak které, podle vlastních zkušeností. 2/ Proč se vzpírat, každý jsme nějaký. 3/ Ano, občas přidám názor bez invektiv. 4/ ??? 5/ Sebepoznáním.

"Umějí zasáhnout tak, že vás to mnohdy rozhodí na několik dní." To ano, také jsem se dlouho chovala podle varianty 1/. Pak jsem vstoupila do virtuálního prostoru i60, napsala několik článků ze SVÉHO života a velice záhy začala jednat podle varianty 2/. Ale jen do té doby, než jsem poznala, že "kritiky nemají/ly ve skutečnosti co dělat s vámi (se mnou), nýbrž si do vás (do mě kritici) promítali své vlastní nejistoty a nezdary." Také jsem se chtěla v mládí odstěhovat daleko. Dnes vím že by mi to nepomohlo, protože i tam někde - kdesi bych opět potkávala ty stejné lidi. Není to v lidech, je to ve mě a k tomu, abych si nenechala něco líbit se dá vyjádřit beze slov, nebo vyslovením názoru vlastního. Dnes už také snadno vycítím, kam nepatřím, aniž bych se nad kýmkoliv povyšovala, před kýmkoliv ponižovala, neřku-li kohokoliv odsuzovala.

Pryč od takových osob a rychle. Jsem ráda že jsem daleko od mých bývalých sousedek. Ty se chovaly stejně. Br, to bylo někdy strašné.

Moc se mne to nedotýká. Snadno takové chování rozpoznám a držím si od takových lidí odstup.