Ponižování seniorů aneb Cizí člověk není babička ani děda

oprava - i z děvčátek...

Oslovení: vybavuji si situaci, kdy jsem byla reklamovat rozbitý obsah balíku na poště. Seběhly se tři mladé slečny, vez visaček, neznala jsem tedy jejich jména. V průběhu hovoru jsem pronesla "no, podívejte se, děvčátka..." Ihned jsem byla postavena "do latě!" větou - "... neříkejte nám děvčátka!!!" Dobré vychování mi zabránilo se zeptat, zda by bylo lepší oslovení "husy"? Co tím chci říci? I s děvčátek se dá udělat nepěkné oslovení. Na druhou stranu oslovení babi, děda může být přijato kladně, když je vysloveno hezky!

Oslovení babi od cizích lidí se mi zatím nedostalo. Ale jak se znám, určitě bych to přehlédla. Oslovení -mladá paní , to také neřeším.

Pro O.S. proboha, proč bych se měla ve svém věku smiřovat s oslovením mladá paní? Jsem paní, a to musí stačit. Jednou jsem se i docela ostře ohradila. Prodavač asi pětadvacetiletý se mi okamžitě omlouval. Doufám, že si tu lekci zapamatoval, a od té doby tak oslovuje jen ty dámy, které tohle oslovení vyžadují nebo mu na to naletí a naivně co by oslovené mladice koupí více neprodejného zboží. Babičko mi jako oslovení u dětí nevadí, v jejich světě je to prostě každá starší žena. V nemocnici se mne tak ještě nikdo oslovit neodvážil . Moje bývalá tchyně měla k devadesáti, když k ní přišla jednou obvodní pečovatelka (my rodina jsme jeli na dovolenou). Ta ji samozřejmě oslovila babičko - jo, ta si dala. Tchyně se na ni podívala a řekla: "to se musím syna zeptat, kde si co zadělal, že má nemanželskou dceru. Protože jinak o svých vnoučatech vím. Věřte, že dotyčná ji nadále oslovovala s respektem paní + jméno.

Je těžké přijmou oslovení babi, babičko od cizích lidí, natož od malých dětí. Lekci o tom, do které kategorie patřím jsem pochopila při obvyklé cestě městem, kdy jsem zřejmě zaujala malého chlapce a ten se otočil na maminku: "ta paní je stará?" Nevím, co maminka chlapečkovi odpověděla, ale tehdy jsem pochopila, do jaké věkové kategorie patřím. Mám pravnučku, která mě vítá úsměvem, je malinká a zatím nevnímá věkový rozdíl. Vždy mě to potěší, ale vím, že to nebude mít dlouhého trvání. Také jsem se dostala před rokem do situace, kdy se mně osmiletý chlapec přítelkyně mého vnuka zeptal: jak ti mám říkat? Dostal mě do situace, kdy jsem pochopila složitost vztahů a po delší úvaze nabídla oslovení babičko. Není to lehké ani příjemné, ale věk nikdo nezapře a důležité je jak on sám se cítí. Není důležité vymezovat se situacím, kdy jsme osloveni babičko, dědo, je důležité jak se cítíme my. Věk nezastaví nikdo a je to jen číslo!

Oslovovat staré lidi babičko, dědo je asi jednodušší než pamatovat si jejich příjmení. Možná se mýlím, nevím. Mně by to určitě vadilo, zatím. Kdo ví, co přijde? Vhodné mi připadá, pokud to jde, se s dotyčným domluvit, jakému oslovování dává přednost.

Stejně jako když seniorce v obchodě řeknou "mladá paní" ale jak ji mají oslovit? Snad "stará paní"?

Vím, že tahle familiární oslovení panovala ve zdravotnictví už dávno. Moje maminka zemřela v roce 1977 a po nemocnicích byla 3 roky. Jí překvapivě nikdo Babi neříkal, i když jí už bylo přes 60. Nebyla na to zkrátka typ. Dnes je mi víc než jí a taky mě tak nikdo neoslovuje. mě spíš urážejí různé idiotské TV reklamy, kde jsou z babiček dělány infantilní stařenky, které nabízejí vnukům pravé české brambůrky nebo se diví, co to voní v Bille, že takhle to vonělo u nich doma, když vždy o víkendu pekla jejich maminka!!!