Pokud je ovoce více, začíná stále větší počet pěstitelů zpracovávat ovoce na kvas nebo ho zaváží do pálenic. Je to určitě kvalitní zhodnocení, ovoce takto zpracované v sobě má teplo slunce, které s každou sklenkou předává tělu, ale moc vitamínů na zimu si tak neuchováme.
Pokud je ovoce více, začíná stále větší počet pěstitelů zpracovávat ovoce na kvas nebo ho zaváží do pálenic. Je to určitě kvalitní zhodnocení, ovoce takto zpracované v sobě má teplo slunce, které s každou sklenkou předává tělu, ale moc vitamínů na zimu si tak neuchováme.
Jak tedy naložit s jablky, hruškami, se švestkami? Ze všech tří druhů ovoce je možné vyrobit povidla. A nemáte- li chuť je dělat doma, nabízí se možnost najít si nějakou povidlárnu a tam ovoce převést do jeho koncentrované podoby uložené na závěr do sklenice. Jedna ze zahrádkářských povidláren je například ve Chvalčově. „Chvalčovský provoz“ je schopen zpracovat najednou 120 nebo i 300 kg švestek. Na Kroměřížsku je povidláren více - ta chvalčovská je ceněná pro kvalitu produktu, ale hlavně pro snadné odpeckování rozvařených švestek. Švestky se zde zpracovávají celé, součástí linky je i „osívka“ - zařízení, ve kterém se rozvařené švestky zbaví pecek. Do osívky se dávají rozvařené trnky (= švestky), z osívky se do kotle vrací „lízanka“. Ta se vaří další čtyři až šest hodin, než se z ní voda odpaří natolik, aby vznikla povidla. Povidla si zde v podstatě vaří každý sám (pod odborným dohledem). Důležité je i topení. Pod kotlem se topí dřevem. Oheň se musí udržovat takový, aby vařená hmota jen bublala, co nejméně do okolí stříkala. Ráno (nebo někdy i večer, v noci) si dovezete zralé a přebrané ovoce a do odpoledne z něj máte pravá povidla. Když je sezona na vrcholu, vaří se nonstop, 24 hodin denně. Přivezete si svoje švestky, dřevo na topení, nádoby a sklenice na povidla, domů si vedle hotových povidel odvážíte i odpad – pecky a slupky, které neprošly osívkou. Pecky se v okolí často přidávají do kvasu z jablek (pro lepší aroma).
V povidlárně se zpracovávají i jablka a hrušky. S těmi je před vařením více práce – musí se zbavit jadřinců, stopek, zbytků okvětí (bubáků), kaménčité hrušky i těch tvrdých částí, nakrouhat jako na moštování. Pan Pecháček mi dal ochutnat ještě jedny povidla. Z čeho prý jsou. V první chvíli mi přišly jako z borůvek, ale neměly tu barvu. Po chvilce trápení jsem se dozvěděl, že to jsou povidla z třešní. I takovou dobrotu budou časem vařit. Už mají vybranou i třešeň, ze které by měly být taková povidla nejlepší – je to odrůda Tamara z Holovous.
Z jablek a hrušek je skvělý mošt. Pokud vám jeho chuť či barva přijde fádní, bez nápadu, můžete do jablek pro barvu přidat například červenou řepu, aronii = černý jeřáb (barvu dá už podíl 5% z celkové hmotnosti ovoce), mrkev (tady je třeba podíl větší, nad 10%). Pro zajímavou chuť můžete přidat vedle většího množství již jmenovaných druhů ovoce a zeleniny například i červené jeřabiny, celé chemicky neošetřené citrony, mandarinky, pomeranče… Po zakonzervování máte pro rodinu zdroj vitamínů a zajímavých chutí. Škoda je, že takový mošt obyčejně nevydrží dlouho – ne proto, že by se kazil, ale proto, že se prostě rychle vypije.
ČZS spravuje na různých místech republiky zpracovny ovoce, moštárny, povidlárny ale i pálenice a sušárny ovoce. Pokud máte zájem najít si v okolí tu svou, podívejte se na www.zahradkari.cz.
Ivan Dvořák