FOTO: autor

Co jsem se dozvěděl o sexuálním "harašení" v USA

26. 8. 2019

Při své poslední služební cestě před deseti lety již jako sedmdesátiletý „vetchý dědoušek“ jsem se v německém rychlovlaku seznámil s atraktivní Američankou mírně nad třicet, která měla v ruce v té době moderní kapesní překladač.

Můj příběh

Autor: Drahomír Jurajda

Hodnocení:

(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

František Matoušek 25.3.2020 09:26

To mám tedy smůlu. Já mám "styk" s některými jen e-mailem.

Elena Valeriánová 27.8.2019 19:56

Naďo, více než článek mě pobavil tvůj komentář. A souhlasím s tebou. Já nemusím vzpomínat, já jsem se s nimi vypořádala hned a sjednala si respekt a bylo vymalováno.

Naděžda Špásová 26.8.2019 14:52

No, vzhledem k tomu, že to bylo před deseti lety, to možné bylo. Dnešní Američanky zjistily, že se na tom dá vydělávat, tak proč to neudělat. Mám smůlu, všichni, co mě kdy obtěžovali jsou už po smrti, holt si jen zavzpomínám. :-)

Hana Nováková 26.8.2019 14:10

Pošahaní Amíci, je ale dobré zjištění, že je jich stále hodně zcela normáních

Zdenka Soukupová 26.8.2019 12:52

Ta informace mě uklidnila. Trochu jsem se začínala totiž bát, aby tento jev nějak silně nezakořenil i u nás, když tak rádi vše ze Západu přejímáme.

Zuzana Pivcová 26.8.2019 12:21

Když jsem ještě pracovala ve vojenském archivu, jezdili k nám i Američané, znala jsem dvě badatelky, které byly velmi srdečné a jako ženy určitě "normální", žádné feministky. Možná, že se nám tu servírují jen ty křiklavé případy. :-D

Jitka Hašková 26.8.2019 11:16

Zajímavý článek, děkuji za informace.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá