Z deníčku hlídací babičky

Paní Libuše Křápová, Váš příspěvek s 2 vnuky mě evokuje co jsem nedávno četla na FCB. Starší manželé zvali starší manželé kamarády někam na hudební produkci či co a ten dědeček mu odpověděl : My nemůžeme, hlídáme malý teroristy. Musela jsem se tomu strašně smát. Děda je vtipný.

Moc hezký článek, také jsem bývala "hlídací" babička. Mám dvě vnoučata, ale jsou velmi daleko věkem od sebe. Vnučce je už 27 a vnukovi bude 13. Postupně jsem hlídala obě. Zvláště hlídání vnuka bývalo pro mne složité. Měla jsem zkušenosti jen s holkami / 2 dcery a vnučka/ a najednou jsem musela vymýšlet hry pro dosti chytrého kluka, který na všechno měl :" A proč?". Navíc si moje odpovědi pamatoval, tak jsem si nemohla vymýšlet. Bydlí v Praze, tak někdy jsem musela já do Prahy a někdy mi ho dcera přivezla ke mně. To jsem většinou řešila nějakým zajímavým výletem, akcí pro děti v supermarketu. Na jednu velmi zdařilou mám hezké vzpomínky, týkala se " přistání kosmonautů na Měsíci a byla vynikající. Také jsme byli v pravěku, to zrovna miloval dinosaury a podobných akcí bylo víc. Teď už mu bude 13, tak svou návštěvu kromě oběda, na který se u mě těší, "přetrpí" pomocí svého mobilu. Byly to hezké časy, ráda na ně vzpomínám.

Nikdy jsem víc než jedno vnoučátko hlídat nemusela, tak jsem těch pět postupně zvládala v pohodě. Poslední vnouček je ale náramný mamánek, takže tam to asi ani nehrozí. Druhá babička, co je u nich častěji, protože bydlí blízko a má k ruce i dědu, ta to zvládá, včetně obsluhy jejich domu a veškerého zařízení na tlačítka ;-)) . S vnoučaty, od nejstarší po nejmladšího, mám ale krásný, vzájemně láskyplný vztah a narození pravnučky byl pro mne ten nejkrásnější dárek. Hezky se o tom jednom vašem dni hlídací babičky četlo.

Moje maminka byla úžasná hlídací babička. Vždy nám dcerky když bylo třeba pohlídala . Milovaly svojí babičku a vždy se rády k ní vracely. Budete mít krásné vzpomínky a únava se vyplatí. Jste super babička.

Díky, Vlaďko :-) Takže na 50 procent jsem byla úspěšná hadačka

Vnoučata se jmenují Jakub a Adélka. To Badí si Jakub vymyslel, když byl malý a stále to preferuje, protože neumí dobře vyslovit hlásku K.

Ještě jsem dumala, jak se děti jmenují. Adí mi vyšlo na Adélku, Badí snad Bedříšek? Nebo jsem moc vedle? :-)

Vlaďko, parádní povídání :-)připomnělo mi to, jak loni přijela dcera s přítelem a dvěma kluky s ADHD. Jak já byla ráda, že odjíždějí :-) A to sem je ani nemusela hlídat.

Hezky poutavě napsané. Ten list kostivalu asi nebyl pro malé prdelky moc příjemný zážitek...

Máme tu tři - 5, 14, 17. Různé kombinace dvou ještě ujdou. Třetí bývá navíc. S tím mám vlastní zkušenost, byli jsme tři sourozenci a vždy 2 x 1. Starší občas vyrazí někam sami, ale dostat je od mobilů bývá práce. Mladší odmítá chodit ven a já šílím při hraní s petšopáky. Má jich plný batůžek a já nejsem schopná je ani všechny poznat, takže bývám velmi často kárána, když si je pletu. Naštěstí umí hrát PEXESO a různé jiné karetní hry, tak to občas proložíme. Při výjimečném pobytu v parku mě tak roztočila na kolotoči, že jsem se dvě hodiny cítila jako po těžké opici, a to jsem měla kolotoče vždycky ráda. Miluji je, ale po třech týdnech se moc těším na týden do Tater s důchodci. :-)