To mi vadí. Věta, které se není třeba bát

Pokud se dokážu ozvat v klidu, vždy se domluvím. Naštvaný agresivní přístup už každý nepřijme.

Zrovna dneska jsem mile poprosila pána, který parkoval s autem před mými okny ložnice(asi na někoho čekal) a kouř z jeho cigarety se proplétal záclonou do pokoje, aby nekouřil před mým domem. Omluvil se a postavil o kus dál. Prostě člověk se nemá nechat diskriminovat. Myslím, když člověka někdo jiný obtěžuje, tak má na to právo ho o tom informovat.

Děti jsou nevyzpytatelné. Před téměř padesáti lety jsme byli s tehdejším manželem na týdenním pobytu v Mariánských Lázních. Měli jsme určené místo u stolu, na tehdejší dobu, s "postarším" manželským párem se čtyřletým chlapečkem. Toto nevinné dítě manžela neustále kopalo a s upřenýma očima zkoušelo jeho trpělivost. Manžel nehnul brvou, dal ruce pod stůl, při dalším kopnutí chytil chlapečkovu nožičku a udělal mu "ohýnek". Moment překvapení splnil svůj účel. Proč do toho tahat rodiče a myslím že se to ani nedozvěděli. Dítě musí poznat, když mu druzí ukáží, jak "chutná" to, co ono samo považuje za zábavu, rodiče - nerodiče. Jinak mně už nevadí nic. Dospěla jsem k závěru, proč bych měla ztrácet energii jen proto, že druhý se nechová podle mých představ. Ze stejného důvodu už mi ani nevadí všudypřítomné psí exkrementy. Jen dávám pozor, abych si ho neodnesla domů zadřené v podrážce.

Když jsem před 5léty byla na La Manze a bydlely jsme tři kamarádky v apartmánu Tesy, usadili se naproti našemu pokoji oddíl španělských dětí se svým vedoucím a neskutečně ječeli, vedoucí také ječel a moje obě kamarádky - učitelky odešly na balkon, odkud je česky rychle vypakovaly. Děti když viděly a slyšely moje kolegyně utíkaly jako o život a už nikdy si na parapet naproti našemu balkonu nesedaly. Asi dodnes mají respekt před českými učitelkami.

Já jsem na tom podobně jako Marcela Š. Navíc, když mě něco vadí, začnu být nervózní. Při představě, že se rodiče ke svým malým dětem chovají jako ke vzácnému pokladu, dají mi najevo, že jsem protivná, hrozná, stará cizí bába, přejde mne chuť ozvat se. Článek popisuje skutečný stav ve společnosti, který se za posledních 50 let velmi změnil k horšímu. Pokud rodiče výchovu dětí zanedbají, vyrostou z dětí sebestřední sobci, kteří nebudou mít úctu ani k nim. Starší lidé, kteří jsou více citliví, se raději stáhnou do sebe a nebojují. Myslím si, že se nejedná o ublížené stáří. Na slovni výtky prostě už nemají duševní sílu.

Já jsem hodně dlouho klidná, ale..... Pak stačí kapka a moje trpělivost končí a jdu si vše osobně vyřídit. Nic složité to není, věřte mi.

Když nás něco příliš obtěžuje, máme se ozvat. Nerada si stěžuji, ale když je zapotřebí slušně se ozvu.

Kdo si uměl sjednat pořádek v mládí, dokáže to i ve stáří. Ale nic se nesmí přehánět. Ani z pozice síly v mládí ani z pozice ublíženého stáří.

Asi patřím také k těm, co raději odejdou a mlčí...Na dovolenou jedině mimo školní prázdniny, protože nemíním poslouchat ječení rozmazlených fracků, do restaurace, kde "jede" televize a k tomu ještě hraje rádio pokud nemusím, tak nevkročím a pokud sousedi pořádají grilovačky s hudbou a opileckým hulákáním, tak zavřu okno a sedím doma. Ale je takový místní zvyk brát děti ze školy na dovolené v průběhu celého školního roku - takže třeba na konci září žádní cizinci sebou děti nemají jen Češi, v jediné slušné restauraci v obci hraje od rána do večera obrovská televize - sportovní kanály a k tomu hraje rádio s reklamou po každé písničce, a sousedi snad taky dospějí (i když v padesáti by už mohli)...

Hezký a pravdivý článek. A to ještě netušíme, co dalšího nás s přibývajícím věkem čeká. Snad to ustojíme.