vnučka, matka Matyáška

O pravnoučkovi

10. 8. 2019

Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libuše Křapová 10.8.2019 15:54

Moc vám přeji potěšení z pravnuka :-)

Anna Potůčková 10.8.2019 15:22

Moc krásné a dojemné !

Libor Farský 10.8.2019 15:07

Nádherné, moc Ti to, Jendo, přeji!

Věra Ježková 10.8.2019 14:50

Honzo, to je krása. Dojemné, pohlazení po duši. Děkuju.

Hana Rypáčková 10.8.2019 14:24

To je milé....

Alena Vávrová 10.8.2019 14:23

Za pár dní budu již prababičkou celých pět měsíců. Mám pravnučku a vnučka je přímo skvělá maminka, a nejen to. Je to fakt úžasné a ráda ten pocit s kýmkoliv sdílím. Děkuji.

Dana Puchalská 10.8.2019 14:04

Moc krásné a milé čtení. Tak ať ten pravnouček dělá celé rodině radost a je mu dobře na světě.

Elena Valeriánová 10.8.2019 13:47

Přeji vám z celého srdce, abyste takových krásných chvil prožil ještě spoustu.

Jitka Hašková 10.8.2019 13:42

Dojemné a prima.

Hana Nováková 10.8.2019 13:33

Rozplakal jste mě, každý z nás by se rád dožil dospělosti svých vnoučat i pravnoučat. I já mám tu touhu, snad ten nahoře bude milostiv a stane se tak že se dožijí dospělosti vnoučat.Moc vám přeji tu radost potěšil se nejen s vnučkou a poznat, že je z ní šikovná ženská a úžasná máma a i s malým človíčkem, který je tak trochu pokračovatelem rodu a i já bych vám přála, abyste se s plným rozumem dožil jeho dospělosti. Vždyť co jiného než lásku bližních, svých dětí má člověk na tomto světě. Radost pak nená mezí

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá