Co jsme mlsali aneb Retro cukrárna

A pamatujete si někdo šumáky Tiki? Prodávali se u nás v cukrárně. A měli jsme potom všichni malinově zbarvený jazyk.

To jsem si zavzpomínala a sbíhají se mi sliny. Atlasky jsem moc nemusela, ani bari mandle. Ale ledovky nebo hnědá a zelená kafíčka, lesněnky, mejdlíčko a mnoho dalších ano. Kromě princesek byla ještě jedna podobná sušenka, ale zaboha si teď nevzpomenu, jak se jmenovala. Zmrzlina se nedávala do kornoutků jako teď, ale do takové mističky. Roudnice byla pověstná zmrzlinářem, který prodával zmrzlinu na nádraží do okének vlaku, volával zmrzlinááá, lidi natahovali ruce ... jó, to byly časy.

Tedy, Marcelko, vy mi dáváte. Skoro tady slintám. Na některé dobroty si taky pamatuju. U nás na vesnici taková lákadla nebyla. Pamatuji si, že jsem neměla ráda cukroví z kolekce. Dodnes mi zůstala Kofila, oříškové tatranky a esíčka. Ty jsou v zásobě v krabici s cukrovím trvale. V retru si libuje Lidl. Zákusek už jsem taky dlouho neměla, asi budu muset navštívit při nejbližší příležitosti cukrárnu. Tak dobrou chuť. :-)

Marcelo, děkuju za hezký článek. Já na sladké moc nebyla, ale když jsem si mohla vybrat, tak zvítězily bonbóny s ovocnou příchutí. A ze zákusků jsem měla nejvíc ráda laskonky a rakvičky.

Marcelo, krásné výlet do dětství. Tatínek měl rád sojový suk - ten voněl, maminka italskou směs, opět vůně čokolády a já s bratrem mejdlíčka, gumové hady, žáby, lékorky, pendreky a další. Byl to krásný čas dětství... díky za článek