Některé aktivity seniorů bývají nebezpečné, míní jejich příbuzní

Pro paní, která má 75 roků, není vhodné jet s kamarádkou k moři? Proč? Takové ženy řídí auto, jsou soběstačné, k moři jezdí i starší lidé. A proč ne? Za seniory se považují lidé, kteří pobírají starobní důchod. Takže od 65 let až do smrti by měli sedět doma, nejspíše na zemi, aby nespadli z křesla?

Ach ti senioři, to je pořád o ně starostí, když jsou aktivní, nelíbí se to okolí, když nejsou aktivní, také se to nelíbí. Myslím, že každý rozumný senior si umí rozvrhnout své síly a dělá to, co ho naplňuje. Když čtu takové články, tak si říkám, no vidíš holka, zase jedeš na kole, zase řídíš to auto, zase někam cestuješ. Už bys měla být doma, synové mi říkají, kde jsi pořád? Naštěstí jsou rádi, že jsem jaká jsem. Až ucítím úbytek životních sil, podřídím se. Jen občas mi ty úsudky o životě starých trochu vadí, vím kolik mi je, ale připomíná se nám to neustále ze všech stran .

Moje babička vždycky říkala: podívejte se, jak mladí vychovávají své děti - tak se jednou budou chovat i k vám, až budete staří. Protože mladí mají většinou potřebu od určitého věku své rodiče "vychovávat", jako by byli jejich dětmi, nebo nesvéprávní. Já jsem své děti vychovala k samostatnosti a zodpovědnosti, nestála jsem jim pořád za zadkem, a oni teď své děti vychovávají také tak. Do mého života se nemíchají, jistě, pomohou občas s něčím, na co už sama nestačím, ale nikdy by je nenapadlo mi říkat, co bych měla nebo neměla dělat. Ani já to neříkám své matce, které je přes 90. I ona má právo na vlastní rozhodnutí, přestože v poslední době už musíme dost často rozhodovat za ni, ale vždy tak činíme jen na její žádost. I starý člověk má právo žít podle svého, má právo na své zájmy a koníčky, na svá přátelství a vztahy. A ti mladí to také jednou pochopí, až přijdou do toho "správného" věku...

Myslím, že pokud někdo pokračuje v aktivitách, které provozuje už léta, je na to jeho organismus zvyklý. Samozřejmě se může nějaká nehoda přihodit, jako ostatně v každém věku. Větší obavy bych měla z toho, začít provozovat nějaký aktivní sport, do té doby pro mě neznámý, nebo se přetěžovat pracovní stresující činností, to už cítím, kdy mám dost.

Hezký článek. Jeden takový senior je můj přítel. Nevrhá se do žádných nebezpečných aktivit. Jen chodí do práce; učí na VŠ. Už ubral, dřív měl úvazky na dvou VŠ a nějaké SŠ. Několik let jsme ho s jeho rodinou prosili, aby si toho nebral tolik. Nakonec ho donutily okolnosti – objektivní i subjektivní. Typická situace z nedávných let: Po cca 10hodinové „šichtě“ sotva dojde domů. Únava z něj vyzařuje. Ale je šťastný. Tak co s tím?

Nohu si mohu zlomit, i když vstávám ráno z postele. Čím víc se o nás někdo bojí, tím větší je pravděpodobnost, že se něco stane. Úplně stejné je to s dětmi. Největší problémy mají ty, o které se pořád někdo bojí.

Všeho s mírou a uvažovat racionálně - to je oč tu běží...