Foto: archiv autorky

Jak jsme slavili

1. 7. 2019

Můj příběh

Autor: Zdenka Jírová

Hodnocení:

(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 2.7.2019 20:08

Tak ať se Bezince dobře daří. Kamarádka má Sissinku. Našla ji opuštěnou v Rakousku a zrovna ten týden viděla film o vévodkyni Sissi. A prý je taky tak zpovykaná, jen ten kníže ji ani nechybí.

Soňa Prachfeldová 2.7.2019 17:39

Jak se říká, všude dobře, doma nejlíp, když obsluha a jídlo nestojí za nic. Všem ve vaší rodině dodatečně vše nejlepší a Bezinka je krásné jméno pro malou kočičku.

Zdenka Jírová 2.7.2019 00:17

Kočička dostala jméno Bezinka, protože byla v bezinkovém křoví nalezena. Je miláček, hravě si poradila s písečkem, miskami na jídlo a vodu a dceru zřejmě považuje za svou maminku, jak se s ní mazlí.

Marie Seitlová 1.7.2019 21:50

Krásné koťátko.

Libor Farský 1.7.2019 21:41

No jo, roztomilé k pomilování ...

Věra Ježková 1.7.2019 18:39

Zdeni, hlavně, že jste byli spolu. Koťátko je kouzelné.

Lenka Hudečková 1.7.2019 15:19

Zdenko, někdy se to tak sejde... jednou jsme byli s přáteli ve skalní restauraci, objednali si, ale čekali asi hodinu a půl. Mezitím tam obsloužili hromadu Němců a na nás kašlali.. ještě vedle u stolu byli rodiče s kočárkem, na ty taky nekoukali. Museli jsme se ozvat. Bohužel, nešlo to udělat tak,že bychom šli jinam. Nebylo kam a už bylo plno hodin. Ale jídlo bylo dobré a tak to nakonec dopadlo dobře. Jako u Vás :-)

Jana Šenbergerová 1.7.2019 15:03

Důležité je, že nakonec zůstala radost ze setkání i z dárku. Zdenko, obojího si ve zdraví dlouho užívejte.

Eva Mužíková 1.7.2019 15:02

Zdeni, micinka je, jako každé mládě, kouzelná.

Naděžda Špásová 1.7.2019 13:03

Zdenko, někdy se to tak semele, ale dobře, že na konec jste byli všichni spokojeni. To koťátko je boží, kočky jsou po psech moje druhá láska. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá