Koukám, jak ten čas letí,
každýmu letí, tak co bych se bál.
Zdá se mi to neskutečné, ale já už jsem pro vás připravila šestou letošní fotoreportáž. Snad vám v tom horku nezavařím počítače a mozkové závity. Venku je právě 40,9ºC - pravda - na sluníčku. Čas: 16:35, 26. den měsíce června 2019. S fotoreportáží přicházím o pár dní dříve před koncem měsíce. Poslední červnové dny budu mimo provoz, tak proto.
Jakou barvu byste dali měsíci červnu? Já určitě červenou, rudou. Červenají se červánky svítání, rdí se rudé máky v obilí i na loukách, červenají se jahody, třešně i dívčí líce při první letní puse. Nebo ty už ne?
Netradičně zařadím do tohoto povídání krátký odstavec o plevelu, který snad roste na každé zahrádce a jenž obyčejně končí nevšímavě na kompostu. Asi již tušíte, alespoň někteří, že se jedná o bylinu, která má zvláštní jméno: šrucha zelná (portulák), jenž mi bujně roste ve skleníku i na záhonech. Jménem to však nekončí, je velice zajímavá. Posuďte sami:
„Pro svoji mírně kyselou a slanou chuť je používána v kuchyních v téměř celé Evropě, na Blízkém Východě, v Asii a v Mexiku. Jedlé jsou stonky, listy i poupata květů. Šrucha může být využita jako součást salátu, opečena na pánvi či připravena jako špenát. Je vhodná také do polévek a omáček. Australští domorodci z ní dělají chleba.
Šrucha zelná je součástí tradiční čínské medicíny. Betakyaniny izolované ve šruše zlepšily poznávací schopnosti u starých myší.
Je také klinicky účinná při léčení ústního onemocnění a listy jsou využívány pro léčbu hmyzího či hadího uštknutí, při popáleninách, vředech, atd.“ (Zdroj Wikipedie)
Připravila jsem pro vás soubor fotografií, den po dni, tak jak šel červen krok za krokem. Snad si každý najde tu svou.
