Foto: autorka

Pohoda v Kořenově

6. 7. 2019

Můj příběh

Autor: Jana Šenbergerová

Hodnocení:

(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Novotná 6.7.2019 13:17

Ano,byla to POHODA.Tobě se podařilo vyvolat krásné vzpomínky na hezkou přírodu a bezva lidičky.

Anna Potůčková 6.7.2019 12:45

Bylo to mé první víkendové setkání s Íčkaři a Íčkařkami a moc se mně to líbilo. Byli jsme naladěni na jednu notu, aniž bychom museli někam na demonstraci :-). Jsem pro reparát, mrzí mně že jsem nebyla na Štěpánce, neviděla Tesařovskou kapli, nejela lanovkou, neviděla viadukt a určitě by se další místa našla, která by stála za návštěvu !

Dana Puchalská 6.7.2019 11:19

Krásná příroda.

Eva Mužíková 6.7.2019 11:16

Jani, to jsi mne potěšila. Opět jsem se, díky Tvému povídání a krásným fotkám ocitla v místech známých. Ten náš " pohodový " domeček, kde jsme bydleli spolu s Valeriánovými, byl fakt dobré rozhodnutí. Jindřiška to vymyslela suprově. Zajímalo by mne, jestli se na opravě mostu pokračuje... Díky Jani.

Hana Nováková 6.7.2019 11:10

Ano, to byla opravdu pohoda a vydařené setkání-díky za článek i procházku Jizerkama.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá