Seniorské závislosti

Spíš to vypadá, že hodně seniorů je závislých na skuhrání na jakýkoli statistický odhad (nebo výzkum), který se nás týká jako sociální skupiny :-) Hlavně "nás nechte v klidu a na pokoji"...., aspoň pár minut, než začneme skuhrat, že si nás nikdo nevšímá a jsme každému jedno.... :-)

Nejlíp by bylo, kdyby nám, všem seniorům dal každý pokoj. Aby nám nevyčítal, že se máme dobře, že máme peníze měsíčně jisté, že nemusíme nic dělat, že si ráno můžeme poležet, když druzí musejí do práce, že zavazíme v dopravních prostředcích právě když jezdí hodně pracujících, zavazíme s marketech, když přišlo nové zboží...atd.atd. Za pravedlivého socíku jsme si na důchody vydělali, a to poctivou prací - jinak to dřív ani nešlo. O mnoho jse přišli po sammetu, kdy byl důchodový systém "vytunelován", správně ROZKRADEN, a nejen ten. Nedemonstrujeme,, nikoho neurážíme, nikoho na potkání neokrádáme ani nevraždíme, nechodíme ani nejezdíme svými ojetinami "sjetí" drogou nebo opilí, jezdíme opatrně, ale pomalu. STÁŘÍ ZPOMALÍ KAŽDÉHO ČLOVĚKA, i ty psychiatry, psychology, adiktology, zkrátka "odborníky a závislosti". Že si někteří dají vínko, cigárko, dortík..., obzvlášť když to byli zvyklí, TO JE NÁS PROBOHA POTŘEBOVAT ZKOUMAT? Nemají ti lidi jiné, potřebější objekty zkoumání? Třeba proč se v našem Ústavou zaručeném bezplatném zdravotnictví platí, ba dokonce musí i uplácet, proč se dělají sbírky!! na záchranu lidského života, když aše zdravotnictví vůbec není tak chudobné a milion dalších věcí. Nechte nás laskavě v zaslouženém klidu v této pro nás těžko pochopitelném dění dožít. Záměrně nepíši "důstojně" dožít, protože "důstojné" je dnes silně zprofanované slovo. Zkrátka bádejte v jiných vodách a páni doktoři ať si pokusné králíky také dělají např. z plasteliny a ne z nás.

Alkohol jsem vždy pila málo...posledních tak 30 let téměř nepiji - pokud jsou dvě sklenky nealko piva týdně po víkendovém obědě, nebo jedno či dvě martini s kamarádkou za rok možno počítat za pití. Prášky na spaní neberu, ač nespavostí trpím, ale to radši probdím celou noc, než se uvést do závislosti. Jinak seniory, kteří pijí - skoro nikoho ve svém okolí neznám, kdo by pil... pár lidí s prášky na spaní ano.

Jedinou "závislost", kterou mám je cestování, moje práce a pohyb. Léky neberu, nekouřím a při společenských příležitostech si dávám suché víno. O kouření sice výzkum nepíše, ale i to považuji za druh závislosti. Nevím o jaké výzkumy se článek opírá, moji přátelé a kamarádi žijí stejným životem jak jsem já popsala. Nevím proč by měl senior být alkoholikem či závislákem na prášcích. Senioři nejsou jedna homogenní skupina. Tvoří ji různorodí lidé.

Vážení mistři, vážení magistři, psychiatři, psychologové, adiktologové, maagnificence, zkrátka, inteligence. Mluvíte o "generaci", ale příklad uvádíte z domova důchodců, pardon, seniorů. Syn tam otce strčil, aby od něj měl pokoj, protože snacha se určitě o dědu starat nechce. No tak mu občas šoupne nějaký ten alkohol, ať má od dědy pokoj. Děda se oblbuje prášky a alkoholem, protože se mu v takovém ústavu nelíbí.

Mám jiný názor než K. B. V rámci své profese i osobního života jsem jich několik poznala. Také nevím, proč by měl být průměrný člověk odtržen od života. A nemám ráda zobecňování, navíc ničím nepodložené.

Je mi 68 let, nepiju alkohol, nikdy jsem ho nepila, mám štěstí s ničím se zatím neléčím, spotřeba léků celkem nulová, ale kouřím, je to taky závislost a já ji prostě neřeším, taky to není nic moc, ale doufám, že je to o chlup lepší než léky a alkohol.

Ano závislosti na lécích a alkohol k tomu jsou špatná kombinace. Ale nikde jsem se nedočetla, že by kouření a léky dohromady by vyvolaly něco podobného. Článek je zajímavý.

Před 10 lety jsem se dostala až na dno svých sil a rok poté ztratila manžela. Moje plíce odmítaly dýchat a tak jsem se seznámila s antidepresivy. Nikdo si neumí představit, jak jsem byla vděčná i s vědomím, že si pěstuji závislost. Nelituji, za 2 měsíce začínám s odvykáním. Léky za mne rozhodly o abstinenci, což mi bylo pár let líto. Teď už mi to ani nepřijde. Věřím, že pokud bych nebyla v životě spokojená a trpěla nemocí, mohlo by se mi stát to samé, jako ostatním lidem žijícím se závislostí. Život je někdy moc těžký a ne všichni mají dost síly bojovat. Vidím to velmi často v Domě seniorů, kam chodím za maminkou.

Naštěstí nepotřebuji ani uklidňovat, ani uspávat. Do jisté míry souhlasím s panem Boháčkem. Často přivedou lidi k závislosti právě lékaři. Sváděla jsem tvrdé boje o minimální dávky léků na srdce, zatím úspěšně.