Kupředu levá špenát

Občas si také vzpomínám na různé situace z dětství, ale takhle s milým humorem bych je nesepsala. Štěstí, že dnes už by Vám rádio při večeři nabídlo poněkud odlišnou hudbu - (a nebo raději posedět bez bez hudby).

Oprava: my , máme...

Umíte popsat atmosféru, také jsem si zavzpomínala. Dejte nám chleba, mi máme hlad,tyto slova na znělku budovatelské písně znám, na to , že se to nesmělo zpívat, byly docela známé. Pokud si pamatuji, léto v roce 64 ničím nevybočovalo. Pršelo tak akorát, ani nebyly vedra známé z posledních let. Bylo mi sladkých šestnáct a požívala jsem první nevinnou lásku. Babička měla pravdu, počasí pořád hádat neumíme a dlouhodobé předpovědi jsou někdy na prd.

Dýchla na mne atmosféra několikagenerační rodiny, pohody, kterou si pamatuji. Hezká vzpomínka.

Taky mám různé zážitky spojeny s určitou melodií nebo jiným výrazným impulzem, ale takovou paměť nemám. Díky.

Zlatavé brambory to bych chtěla, z obchodu jsou tak smrtelně bílé, že člověka přejde chuť. A špenát také mohu a Vaše rodiiné povídání se mi moc líbí.

Špenát mám ráda a Vaše povídka je senzačně napsaná a moc se mi líbyla. Ještě dnes slyším dcerku, jak mě říká "mami tu trávu já jíst nebudu, nejsem králík" a opravdu se ho až do dospělosti nedotkla.*********

Je vidět, že jste doopravdy nejen hudebník ale i spisovatel Lubomíre. Protože pojmout pro mne tak odporné jídlo, jako je špenát, coby hlavní rekvizitu do povídky je perfektní. Děkuju. Ráda čtu tyto příběhy očima dětí.