Začínají je kopírovat i lidé, kteří vlastně vůbec šetřit nemusejí. Do módy se dostává jednoduchost a skromnost.
Zpracovávat zbytky. Nic nevyhazovat. Kupovat suroviny, které jsou právě levné. Příklad? Do zbytku rýže od oběda nakrájet nať od ředkviček, které jsou k večeři a je z toho rizoto na zítra. Ano, toto je nyní takzvaně in. Lidé zvyklí šetřit celý život sice mohou kroutit hlavou a usmívat se, protože jim to připadá jako přirozené chování, ale faktem je, že pro mladou a střední generaci jde o něco nového. Zejména pro vrstvu lidí zvyklých chodit často do restaurací, cestovat, zkoušet exotické pokrmy a neobracet každou korunu.
Projekt s názvem Skromná kuchyně rozjel například Martin Kuciel, který je známý díky svému blogu, které vede pod názvem pan Cuketka. Má spoustu příznivců a je jedním z lidí, kteří udávají trendy v české gastronomii. Ten říká: „Šetrné vaření má v Česku pochroumanou pověst. Je často spojováno s lacinými náhražkami, zkratkami v receptech, které ve výsledku nekončí úsporným jídlem, ale laciným blafem. Snažím se proto ukázat krásu jednoduchého vaření, to, že jídla mohou být šetrná, jednoduchá a zároveň strašně dobrá. Neznamená to však, že by vaření bylo postavené na laciných náhražkách surovin nebo kuchyňských technik. Právě naopak.“
Propagátoři tohoto stylu se naopak vracejí k tomu, jak lidé dříve vařili běžně. Tedy do doby, kdy neexistovaly náhražky, dochucovadla, polotovary. Právě tyto doplňky bývají zbytečně předražené. Než si koupit předem namixovanou směs na marinování masa, která je složená ze spousty chemických přísad a stojí třeba padesát korun, je rozhodně normálnější nasadit si za okno několik bylin, z nichž pak můžeme takové směsi vyrábět sami celé léto. Je to nejen levnější a ke zdraví prospěšnější, ale je to především chuťově lepší.
Autorka kuchařek a novinářka věnující se gastronomii Jitka Rákosníková vydala knížku s názvem Recyklovaná kuchařka. I ona se v ní vyjadřuje k trendu úsporného vaření. „Vzpomněla jsem si, jak vařila moje babička a prababička. Vařily jednoduchá obyčejná jídla, třeba brambory s tymiánovou nebo dobromyslovou omáčkou. Naše babičky musely opravdu šetřit a dobré hospodaření měly v krvi. Učily se to od dětství. I v bohatších domácnostech měli kuchařky, které velmi dobře věděly, co práce stojí vypěstovat zeleninu, ovoce nebo chovat hospodářské zvíře. Velmi často to byly ženy, které pocházely z venkova. My jsme se to už neměli kde naučit. Žijeme v době, kdy je všeho dost a místo šetření jsme se naučili plýtvat. Musíme ke změně dojít vědomě nebo pod tlakem okolností,“ míní.
Tento trend má mnoho podob. Jedním z nich je například to, že potravinová banka pořádá kurzy vaření pro chudé lidi. Odborníci se na nich snaží nemajetným lidem vysvětlit, že za jídlo není třeba utrácet spoustu peněz a že i člověk, který je na tom velmi finančně mizerně, může jíst zdravě a chutně, pokud vyvine trochu úsilí. Jinými slovy, pokud si místo hamburgeru v bufetu za padesát korun dobře promyslí, do čeho jiného těch padesát korun investuje. A mnozí se pak po takových kurzech diví. Najednou jim totiž jídlo v obchodech nepřipadá brutálně drahé, protože se naučí kupovat takové, ze které pořídí hodně různorodých variant.
Možná jde o přechodnou módu. Možná si čím dál více lidí začíná uvědomovat, že současný blahobyt nás žene do záhuby. V mnoha rodinách je přece slyšet tyto a podobné věty: „Zase jsme nakoupili v supermarketu plný vozík jídla a za pár dnů nic nemáme. Jak je to možné? Jak jsme žili, když supermarkety nebyly? Babi, jak jste jedli a vařili, když jste neměli velké mrazáky, když nebyla nákupní centra?“
A mnohé staré dámy odpovídají: „Nevím, ale hlady jsme netrpěli. Nevyhazovali jsme jídlo jako vy. Více jsme vařily, pekly. Jedlo se úplně jinak.“
Jinak. To je slovo, které vyznavači současného trendu úspornosti používají nejčastěji. Chtějí vařit a jíst jinak, než bylo běžné v posledních letech, kdy se kupovaly především pizzy, hamburgery, polotovary, exotická jídla. Zajímavější jim nyní začíná připadat polévka připravená z odřezků zeleniny, které by dříve vyhodili do odpadu. Jásají nad upraženými kostkami starého chleba přelitými vejcem. Klasický bramborák s doma vypěstovanou majoránkou je pro mana nebeská.
Hana Charvátová pro i60
