Není omluva jako omluva

Omluva míněna upřímně se pozná podle člověka. Jestliže to řekne člověk, který neustále zraňuje, pak od takového omluva pozbývá smysl.

"Nejlepší" je takové to, "Promiň, ale seš úplně blbá, jak můžeš měco takového říct" To mi vždycky zvedne náladu :-)

...ale něco mne přeci jen napadá :-) Příliš nerozebírám upřímnost a důslednost omluv při prvním zaškobrtnutí. Každý občas šlápne vedle nebo se zachová nějak zbrkle, aniž by uvážil dopady své zbrklosti. Jinak je tomu ovšem při opakovaném či dokonce notorickém zaškobrtávání. Pokud někomu nestojí za to (nebo není schopen) si pamatovat, že toto nebo ono se mne dotýká...., nepromíjím. A také v tom smyslu otevřeně reaguji slovy: "Neprominu".

Nějak ani nevím jak článek okomentovat...., promiň...

Dobrý článek.

Vždy záleží , kdy se slůvko "promiň" použije.Někdy nestačí a někdy je na místě.

Já jsem ochotna prominout. Ale něco prostě odpustit nedokážu, i kdyby se dotyčný /á snažili sebevíc. Něco ve mně zůstane, ať dělám co dělám. Ta sloní paměť je ve mně a s ní už nehnu.

Děkuji vám všem za vaše názory. Ať souhlasné či ne. Jsem ráda, že je vás dost, kteří ještě o omluvě nepochybují. Mé zkušenosti pramení z kantorské praxe, kdy si děti myslí, že pouhé slovo promiň(te) vše smázne a napraví a tak se stále jen omlouvají a omlouvají. (Neplatí to pro všechny). Zkrátka, není omluva jako omluva.

Člověk, který udělá něco špatně, měl by se omluvit především sám sobě. Mě omluva připomíná vyzpovídání z hříchů v kostele a Pán Bůh prostřednictvím pana faráře, "pomodli se 10x Otče náš a bude ti odpuštěno". A on čistý vyjde z kostela a druhý den udělá to samé. Dobrý člověk ani slovem nezraní a pokud dobrý není, nemusím si to brát osobně. To je 2. Dohoda D. M. Ruize.

Myslím, že je to situačně velmi odlišné, vyslovit slovní omluvu Promiň. Může to být určitá ironie. Např. A ty si myslíš, že teď honem půjdu a udělám to a to? To tedy promiň....Tak to určitě omluva není. To je totiž už velmi blízké tomu zpopularizovanému Babišovu "Sorry jako". Může se ale stát (a myslím, že téměř každému), že v nějaké vypjaté situaci vyslovíme něco, co milé není. Nejde to vzít zpět, ale pokud se s tím člověkem dobře známe a důvěřujeme si, pak je snad slůvko Promiň, s případným dodatkem Mrzí mě to, na místě.