Celá rostlina je zařazena do kategorie „jedovatá“ a je třeba s ní zacházet opatrně. Přesto však není třeba se jí vzdávat!
Tento „plevel“ s typickým, pro někoho nepříjemným zápachem, může uškodit jen při předávkování. V léčitelství je uznáván už od pradávna. A protože letošní jaro spěchá, ani vlaštovičník nečeká na svůj oblíbený květen a leckde kvete už v těchto dnech.
Vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
Najdete ho takřka všude jako plevelnou rostlinu. Pochází ze Středomoří. Zejména se mu daří na stinných místech, která se neobhospodařují. Po utržení z rostliny vytéká tmavě žluté, až oranžové mléko, které zanechává na pokožce špatně odstranitelné skvrny. Někteří lidé jsou na tuto šťávu dokonce alergičtí.
Sbírá se celá bylina. Kořen je nejvhodnější vyjímat ze země na podzim, kdy se do něj stahuje veškerá energie usychající rostliny. Účinné látky mají velmi krátkou životnost, proto je třeba používat drogu co nejčerstvější. Léčivé vlastnosti se nejlépe uchovají vyluhováním čerstvé nadrobno nasekané natě v bílé pálence (100g na 2 dcl), která se užívá 2 až 3krát denně po 20 kapkách, především na pročištění jater. Luhovat necháme v uzavřené sklenici dva týdny na teplém místě, pak přecedíme.
Poděkování přírodě
Vlaštovičník byl skutečně také nazýván darem nebes. Považoval se za vynikající lék na žlučník a žloutenku. Výluh posiluje játra, dvanácterník a slezinu, uvolňuje křeče hladkého svalstva a uklidňuje nervovou soustavu. Mírně projímá, má protiplísňové a protibakteriální účinky, brzdí růst nádorových buněk. Příznivě ovlivňuje pravidelnost menstruace a obnovuje ji i po větším zpoždění. Pomáhá též proti dráždivému kašli. Pozor na silnější dávky - v drobných léčí, ve vyšších mohou uškodit. Máte-li jakékoliv skutečné zdravotní problémy, konzultujte vždy případné použití bylinného přípravku s lékařem.
Nejznámější využití vlaštovičníku je v lidovém léčitelství osvědčený prostředek na bradavice. Několikrát denně na ně vymačkáme šťávu ze stonku a výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Pozor si ale musí dát osoby s citlivější kůží. Pokud chceme vylisovanou šťávu uchovat, rozmícháme ji asi do trojnásobného množství rozpuštěného vepřového sádla. Prášek ze sušené drogy se doporučuje na těžce se hojící rány u cukrovkářů. Buďte opatrní na oči, šťáva je dráždí.
Vlaštovičník lze aplikovat i proti mšicím. Drogu spaříme horkou vodou, necháme vystydnout a roztok nastříkáme na postižená místa. Růže, a nejen ony, vám určitě poděkují.
O zvláštní jméno vlaštovičníku se zasloužilo pozorování zajímavého úkazu. Začal rozkvétat v době, kdy přilétaly vlaštovky, a odkvétat tehdy, když se houfovaly k odletu. Zda ještě „stará pravidla“ platí, máme právě teď možnost začít pozorovat.