Otázka oprávněnosti spojeneckého bombardování našeho území koncem války zůstává předmětem sporů nejen historiků, ale i veřejnosti. Samozřejmě se hovoří nejvíc o Praze, případně o Plzni. Náletům se však nevyhnula ani další města, Neratovice, Kralupy, Ústí nad Labem a jiná. Mezi nimi i České Budějovice, kde jsem studovala a řadu let žila.
Na rozdíl od náletu na Prahu dne 14. 2. 1945, při němž bylo kvůli údajné navigační chybě zasaženo civilní vnitřní město (Praha však byla bombardována ještě 25. 3., a to ČKD v Libni a Vysočanech a kbelské a letňanské letiště), bylo bombardování Českých Budějovic naplánované. Naskýtá se otázka, proč? Město nemělo žádný výrazný zbrojní průmysl. Bylo však železničním uzlem, důležitým pro přepravu vojenských transportů přes naše území na frontu.
K prvnímu náletu došlo 23. 3. 1945. Ten den byl proveden dodatečný nálet na Drážďany. Při zpátečním letu se jedna skupina oddělila a vykonala nálet na českobudějovické nádraží. Z výšky 4 000 metrů shodila 50 - 60 tříštivých pum o hmotnosti 250 kg. Kromě vlastního nádraží byla poškozena i lokomotivní výtopna, hlavní kolej a nákladové nádraží. Tratě vedoucí na jih - tedy Gmünd - Vídeň, Kaplice - Linec, Český Krumlov byly uzavřeny na neurčito. Ztráty na lidech v konečném součtu činily 32 protektorátních občanů (mrtvých či zemřelých na následky zranění), vesměs železničářů. Německá armáda měla škody minimální.
Příštího dne, tedy 24. 3., byly v rámci přeletů vzdušných formací přes tento region do západní části protektorátu České Budějovice bombardovány ještě jednou, a to v době od 11, 32 do 11, 43. Útok provedlo 40 amerických bombardérů, shozeny byly opět tříštivé pumy, z toho 70 středních a 650 lehkých o váze 100 a 50 kg. Cíl tvořilo opět hlavní nádraží, ovšem vzhledem k provedení náletu svisle dolů a nepříznivému bočnímu větru utrpěly škody i sousedící městské čtvrti. Celkem zahynulo 83 lidí, z toho 5 německých vojáků. Raněno těžce i lehce bylo přes 120 lidí, 20 jich bylo zasypáno a 357 lidí přišlo o přístřeší.
Kromě poškození některých podniků těžkého i lehkého průmyslu včetně známého KOH-I-NOORu byly zničeny nebo vyřazeny z činnosti i elektrické závody, vodárna, plynárna, pošta a telegraf a některé veřejné budovy, jako např. okresní úřad, pracovní úřad, věznice, hospodářská budova kasáren, městské divadlo, muzeum, kostel sv. Anny a tehdejší Zlatý most. Zcela zničeno bylo 52 domů, 68 vážně a 510 lehce poškozeno.
Dá se tedy říci, že během několika minut ve dvou dnech za sebou bylo velké město takřka vyřazeno z provozu a život se jen zvolna vracel do svých kolejí. A to téměř na konci války, mimo frontu, když už německé armádě docházely síly. Údaje jsou převzaty z archivované originální německé dokumentace. Nekritizují ani neschvalují, pouze informují.....