Zázraky se (ne)dějí

Hani, děkuji. Máte velké štěstí být s maminkou. A i kdybyste jen mlčely, je to ten největší dar života být v lásce spolu. Já už před 6 lety tento dar ztratila. Vzpomínky ale zůstávají.

Milá Elen, že se mi občas podaří svými vzpomínkami vyvolat v mysli čtenářů jejich vlastní - to je moje největší ambice... Udělala jste mi tím velkou radost, díky...

Tiše sedím a čtu vás článek. Každý si v sobě neseme kousek radosti, kousek bolesti a hlavně vzpomínky. Někdy jsou radostné, někdy bolestné. Vy máte v sobě dar, podělit se krásně i s těmi smutnými vzpomínkami. A vyvolat v mysli čtenáře jeho vlastní a ta to vám děkuji. A přeji hodně hezkých chvil s maminkou. Já to štěstí už bohužel nemám 32 let.

Paní Hanko, velmi jste mě tímto krásným článkem i předešlou vzpomínkou na prstýnek oslovila a dojala. Děkuji.

Však také láska v životě je to nejdůležitější a je to největší lidská hodnota. Kdo toto postrádá i kdyby byl miliardář, je vlastně chudák. Člověk často s láskou oceňuje své nejbližší ,když je ztratí. Ale děkuji Bohu že jsem s nimi mohla být a vlastně tak pořád jsem. Děkuji Hanko .

Děkuji vám všem za krásné komentáře... moc mi pomáhají. Nemám zrovna dobré období a pocit sounáležitosti je pro mě dost důležitý. Díky moc...

Hezky jste to napsala. Všechno je, jak má být a až pochopíme, že všechny zázraky jsou tak trochu v naší kompetenci, bude jich stále víc. Přesto nezastavíš toho, kdo má splněno a musí/chce odejít. Lidé, kteří se v tomto světě "ztratí", potřebují naši lásku a pomoc víc než kdokoliv jiný. O tom by mělo být lidství. A vám určitě není cizí. Díky za sdílení.

Ano, zázraky se(ne) dějí. I ja o tom vim své. Pred 6lety maminka, která posledni roky byla,, ve svem''světě. A v loni manžel. Nikdy nikdo neví, kdy se zázrak (ne) stane.

Hanko, i já Vám děkuji, prožívala jsem při čtení článku příjemné vzpomínky ze svého života. Bohužel, tatínka i manžela jsem ztratila velmi brzy, ale maminku mám. Chtěla bych se těšit z každé společné chvilky, ale moc mi to nejde. Moje maminka je jiná než ta Vaše, ač jí v 89 letech neslouží nohy, myšlení je stále zapnuto na maximum. Ale má to háček, maminka vzpomíná jen na to špatné, každý den ...

Vaše maminka má tohleštěstí zapomnění reálna, duše vnímá Vaši lásku, je to krásné.Bolestivější je, když lásku dáváte, chcete jí dávat a ti nejbližší ze svých důvodů, přání, bez vysvětlení, nechtějí dál.