FOTO: autorka

Zoologická zahrada v Praze na sněhu

12. 2. 2019

Můj příběh

Autor: Alena Tollarová

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Hašková 12.2.2019 16:24

Bezvadná procházka po ZOO. Také jsem tam před několika lety byla v zimě, ale až v březnu. Krásné fotky.

Naděžda Špásová 12.2.2019 15:01

Zvířata nikdy nezklamou, jsou opravdu vděčným objektem pro focení.

Alena Vávrová 12.2.2019 13:59

Ali, moc hezké, dík! Pořád se tam (nebo kamkoliv do ZOO) jen chystám, ale věřím, že to letos už zrealizuji.

Marie Ženatová 12.2.2019 13:30

Díky za hezké fotečky. Já znám tuto zahradu jen z měsíce června, ale v zimě je skutečně nádherná...

Mirek Hahn 12.2.2019 12:47

Prima fotky ! Mě se nějak nejvíc líbí asi Hrabáč..... To asi není špatný..., mít nahrabáno a přes den spát. To bych si možná i zvyk....

Marie Novotná 12.2.2019 12:24

No to je krása.Asi tam vyrazím ve volném dni.Díky.

Dana Puchalská 12.2.2019 12:03

K r á s a. Ano je pravda, že pražská ZOO je krásné kdykoliv. Jsi excelentní fotografka.

Anna Potůčková 12.2.2019 12:03

Tuto zahradu neznám vůbec, tak alespoň z Tvých nádherných obrázků mám nějakou představu, kdo vše tam bydlí! Nejvíc to sluší ale těm ledním medvědům !

Zuzana Pivcová 12.2.2019 11:03

Pražskou zoo znám v různých ročních obdobích včetně zimy. Protože je zvykem zvát adoptivní rodiče na Mikuláše, někdy se stalo, že byl sníh. Nebo na Štědrý den, kdy chodíme s výslužkou. V ten den bývá v zoo několik tisíc lidí, většinou rodin s dětmi. Je to hezký zvyk, určitě daleko lepší než sedět od rána u TV. Obrázky máš krásné. Já mám v paměti jen plameňáky na sněhu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá