Koleno

Já myslím, že paní Anna s velkou nadsázkou zhodnotila své zdravotní problémy, raději, než aby pouze zcela vážně lamentovala. Jen ten vesnický příběh patří podle mne tematicky někam zvlášť.

Na mne moc písmen. Nedokážu se začíst.

Moc dlouhé. Raději bych si dala vařené koleno s křenem.

Téměř vždy přečtu článek až do konce. Tentokrát jsem to vzdala, nezaujal mne.

I já jsem v rozpacích, nevím totiž, o čem vlastně autorka píše, mám s ní dost společného, teda, co se kloubů týče, problémy letité, řešené i neřešené. A také mám velice nemocného muže, který už také nedodělá rekonstrukci našeho bytu, ale starat se jen sama o sebe, to bych nedokázala. Manžel to velice potřebuje, a já si klidně i neklidně kulhám životem, je fakt, že rodina nám pomáhá, ale na to nejdůležitější jsme jen my dva, a ten, který jen trochu může, pomáhá tomu druhému. Paní Anno, omlouvám se, ale já Vám prostě nerozumím.

Ano, Naďa to napsala dřív než já. Taky jsem se nedopátrala ničeho o koleni, jak bylo v titulu článku. A to jsem četla skutečně důsledně. Tak teď nevím.

Ani bych neřekla, že se toho o koleně dá tolik napsat a ničeho se nedobrat. Třeba je to na pokračování. V těle máme ještě hodně kloubů.