Život s řešičem je k nevydržení

Stačí se podivat na idnes, tam jsou někteří celé dny. Docela je lituji.

Někdy je to složité, ale jediné řešení je - pryč od nich. Před některými dokonce přecházím na protější chodník.

Mám taky takového řešiče v okolí a dost trpím... Má přesně ten okruh "zájmů", na které upozorňuje Ivo Toman - řeší vše, co se jej netýká, ale svoje problémy obchází. Ale to je problém lidí, kteří nemají koníčky, přátele, prostě něco, čím by se zaměstnali. A o důchodcích to platí nejvíc - najednou je už od rána "fajront" a co s ním?

Mám zkušenost, že jde o lidi několikrát rozvedené, bez koníčků, bez aktivní práce a náplně produktivního života.

Já se snažím od takových řešičů a prudilů odstřihnout jak to jde. Je to ale těžké v případě, kdy potkám dlouholetou známou prudičku, která se evidentně chce bavit. Je to dost nepříjemné.

Pravdivý článek a rozumný člověk s řešičem by neměl ztrácet vzácnou energii.

Ve svém okolí mám " řešiče", mohu jen říct, že je na ránu. Naše komunikace sklouzla už jen na pár zdvořilostních frází a pryč od něj!!

Jo, fakt k nevydržení. Taky takového znám. Není možné se s ním bavit ani o počasí. Neodsuzuji to, že má jiný názor, ale že podle něj je všechno špatné, negativní, bez budoucnosti a bez šance na zlepšení. Přesně jak je popsáno v článku. A jak takový člověk dokáže zkazit náladu, o tom asi každý něco víme.

Je to jako boj s větrnými mlýny Jano.

Zaujal mě zejména poslední odstavec článku. V blízkém okolí ani doma jsem řešiče neměla. Na internetu jsem se setkala s několika urputnými řešiči a měla jsem problém s tím na ně nereagovat, protože jsem neznala úskalí komunikace ve virtuálním světě. Nyní už takové "prudiče" neřeším.