Soutěž pro nováčky: Kuře „A la bažant“

:-)

Květo, souhlasím se Zuzkou. Za peníze prodat vše i když je to už tzv. jeté je dnešní trend. Aktuální je např. maso z Polska, nikdo nikdy nedokáže domyslet, co to může napácht hlavně u dětí. To bych hodnotila jako trestný čin obecného ohrožení, v krajní situaci ublížení na zdraví. Pište, bude zase co číst a mějte krásné dny...

Pěkné počtení. to jak pěkně popisujete celou událost, vtahujete čtenáře do děje tak, že to prožívá s vámi. Bohužel, taky jsem hodně citlivá, nejen na nevábné pachy masa či uzenin, ale i hodně výrazné vůně.

Podobně mě bylo v Srbsku, když rodina čestnému hostu dala do polévky slepičí pařát. Zezelenala jsem i když o pařát se popraly jejich děti..Hezké povídání.. ..

Celé vyprávění je jedna velká zábava, tedy, když se to čte. Naživo to bylo asi horší. Hůř už jsem se asi cítila jen s "mamajkou" před 45 lety v Rumunsku.

Květo, jak píše v závěru Jana, bylo by dobré zapojit se i v budoucnosti do psaní příspěvků. Tento je důkazem, že jste skvělá vyprávěčka.... Také mám velmi citlivý nos na různé pachy jídla. Mnohokrát se mi to vyplatilo.

Někdy se věru vyplatí být trochu cimprlich. Mám přesně opačnou zkušenost. Protože jsem na kurzu se spoustou účastníků nechtěla být cimprlich, když se mně jediné zdálo, že uzené maso voní jinak, než by mělo, a snědla jsem ho, zažila jsem den a noc hrůzy. Ostatní měli buď kačení žaludky, nebo štěstí, že nedostali kousek nevalné kvality. A nezapomeňte psát i mimo soutěž.

Tak tohle vyprávění se mi moc líbí. Někdy mít citlivé pachové a chuťové buňky fakt nezaškodí. Hlavně proto, že vím na vlastní kůži, co znamená škrundání v břiše a hledání utočiště. Po nemoci, mě to na výletech občas nemile dostihne. Impérium to jistí. :-)

Hezký příběh ze života. A není smutný a to je dobře.