Než jsme se dostali ke Koptashow a Českým lvům, ještě jsme se chvíli bavili o Vánocích. Pro Václava Koptu byly hodně odpočinkové, a to i vinou nachlazení.
„Se ženou jsme oba byli lehce zavirováni, děti odjely na hory, takže jsme se v klidu mohli dívat na filmy, které máme rádi, a vzájemně se léčit. Víte, takové obyčejné lenošení má něco do sebe. V klidu si sednout, nemít potřebu uklízet, něco nakupovat nebo vyřizovat poštu. Tyhle chvíle, kdy se čas na chvíli zastaví a zklidní, to je asi to nejpříjemnější, co člověk může během svátků zažít.“
Jediným pracovním vyrušením, ovšem velice příjemným, byl vánoční koncert večer 27. prosince v příchovickém kostele svatého Víta. Tak jako každý rok, i letos jej Václav Kopta uváděl. Z lehké virózy se Kopta s manželkou, herečkou Simonou Vrbickou, brzy dostali, a tak na Silvestra vyrazili do Jizerských hor.
„Jsme poměrně konzervativní, takže kde se nám zalíbí, tam se vracíme,“ říká Václav Kopta. „Jsou to Příchovice v Jizerských horách a v létě Mali Lošinj v Chorvatsku. Už jsem pochopil, že nepotřebuju vyhledávat něco nového, experimentovat s nějakými adrenalinovými pobyty v džungli. Tím spíš, že všechno, co mám u moře rád, najdu právě v Chorvatsku.“ Řeč se stáčí k nové televizní talk show. „Jmenuje se po mně, takže Koptashow. No budiž, je to poněkud sebestředný název, ale tak si to v televizi přáli a já jsem zvyklý poslouchat. Na druhou stranu podobná talk show se obvykle jmenují po svém protagonistovi.“ Kopta zde bude představovat známé lidi úplně jinak, než je zná veřejnost. Zkrátka v novém světle.
No a co ten Český lev, těšíte se?
„A jejda, vy na mě jdete zostra. To víte, že se těším, mám z toho velkou radost, ale taky vím, co mě čeká. Moderovat České lvy, to znamená zvládnout ten neuvěřitelně náročný a komplikovaný přímý přenos. Tahle paráda trvá dvě a půl hodiny, je tam obrovské množství položek, které je potřeba vyhodnotit, upřednostnit, nechat poděkovat vítěze, spousta záběrů zklamaných tváří z neúspěchu... Jestli by se měl někdo nějakým způsobem přizpůsobit a uskromnit, tak je to moderátor. Mým úkolem je, když to řeknu v nadsázce, být ten večer dobrým výpravčím, který na poměrně frekventovaném nádraží řídí poměrně komplikovaný provoz. Moderátor musí neustále zdůrazňovat, že už tečeme, takže poděkování a jedeme dál, to je základ, aby večer dovedl se zdarem až ke konci a ve zdraví to přežil. Jeden přímý přenos vydá za bungee jumping nebo za čtrnáctidenní pobyt někde v džungli. Pěkný adrenalin.“
Je výhodou, když moderátor umí improvizovat?
„Pochopitelně je to důležité, ale tyhle věci se především musí pečlivě připravit. Máme tým scenáristů, spoustu spolupracovníků, bude napsaný scénář. Improvizace do takhle komplikovaného pořadu moc nepatří. Zamotají vám to už hosté, kteří si budou chtít užít svých pár vteřin slávy, takže moje improvizace bude spočívat v tom, abych vedl přenos v časových mantinelech, umravnil rozdováděné a aby to skončilo v tolik, v kolik má.“
Možná by pomohlo vzít si inspiraci z největší filmové události na světě, vyhlašování Oscarů. Podívat se, jak se chovají tamní věhlasní moderátoři. Bylo by to k něčemu?
„To by mi přišlo směšné, protože srovnávat naši kinematografii s Hollywoodem, a to při vší úctě k českému filmu, nemá smysl. Jsme malá země uprostřed Evropy a význam naší kinematografie tomu odpovídá. Pokud bych si chtěl hrát na přenos v oscarovém stylu, tak se nám všichni soudní lidé vysmějí. Musíme vycházet z české tradice. Pokud je veselo, je dobře.“
Václav Kopta se mnoha ročníků Českého lva zúčastnil jako divák. „Vybavuju si, kolik lidí si na tomhle přenosu vylámalo zuby. Někdo se snažil být originální za každou cenu, jiný to přehnal s improvizací... Je nutné najít optimální míru vtipu a improvizace.“
Jako například kdo?
„Myslím si, že mistrovsky to předvedla Adéla Banášová, která přesně vyvážila vkus, chytrost a humor. Přesně tak, jak se mi při podobných přenosech líbí.“ Je jasné, že nikdo se nezavděčí všem. „Počítám s tím že mě někdo pochválí a někdo zatratí, ale určitě kvůli tomu nepůjdu do penze ani k psychiatrovi. To zkrátka patří k naší profesi, a když už jsem se na to dal, musím to vydržet.“
Táňa Nečadová pro portál i60
