Slyším vzdychat stromy nejen o Vánocích

Naléhavé zamyšlení...

Jano, krásně napsané. Vždy, když v televizi vidím, jak někde zbytečně pokáceli stromy, trpím.

Krásný článek,který se četl jedním dechem. Mám ráda moc stromy a vzpomínám ,vždy na moji babičku ,která každý rok o vánočních svátcích nás děvčata brala do zahrady ,kde jsme dávaly kosti ke stromům a objímaly jsme s babičkou každý strom. I dnes kde mám malou zahrádku mám jehličnaté stromy, které jsou jak v létě ,tak v zimě krásné a voňavé.

Je to krásný článek, i když z něj bolí srdce. Už naše maminka trpěla kvůli stromům, které pokáceli v parku u nás v Lomnici nad Popelkou. To jsem zažila i já o několik desetiletí později při rekultivaci parku před pražskou Invalidovnou. Nejhorší pocit jsem měla asi před 30 lety v NDR, kde jsme se dostali do tzv. Honeckerova revíru, veřejností nenavštěvované přírodní oblasti u Berlína. Tam jsem zažila kilometry nařezaných stromů po celé délce kmenů, někde už byly jizvy zacelené, jinde stále ještě vytékala míza, nevím, na co se takto těžila, ale pohled to byl hrozný.

Ano vážíme si přírody opravdu málo. Mám ráda stromy a když vidím, co dokáží některé skupiny lidí s tohle krásou udělat, je mi to líto. Jo mamon je modla a je to smutná realita dnešních dní. Článek je hezký a fotky krásné. Děkuji.

Pani Jano, moc krásné psaní a připojená fota, působí blohodárně na duší v této době, kdy jde jen a především o moc a peníze. Ale z přírody jsme vyšli a do ní se zase budeme vracet a měla by tu být i pro naše děti a to bychom si měli všichni na této krásné planetě uvědomit, Měli!!!!