Společné zájmy posilují vztah

Společný zájem, ale opravdu ne hraný, žádné přizpůsobování zájmu jen pro radost druhému, je určitě hlavním motorem vztahu. Ano, když jsou odlišné zájmy, ale opravdu oba partneři svůj zájem tak nějak rovnocenně mají, je to také dobré. Nejhorší je, když jeden je činorodý a samostatně aktivní, zatímco druhý se bez partnera nehne a čeká, že se mu bude stále věnovat. Omlouvám se, jsem víc teoretik než životní praktik.

Naprosto souhlasím s názorem, že je škoda každé promarněné minuty, strávené bez milovaného partnera. Já sama jsem však měla naprosto odlišné zájmy než manžel. Výjimkou byly procházky v přírodě apod. Byla jsem hodně samostatná. Na druhou stranu mi to moc pomohlo, když jsem ovdověla. Uměla jsem už být delší dobu sama, i když to nebyla úplně stejná samota. Ale čas je milosrdný.

Ano. Dlouhodobý partnerský vztah a společné záliby s ním spojené jsou prostě "vysoká škola života". Ano škoda všech hodin, minut a vteřin co se zbytečně a hloupě promarní.

Vzpomínky na to, co jsme spolu tvořili, patří k těm nejhezčím. (Ač jsme začali pozdě.) K poslední větě Jany Š. nemám co dodat.

Zažila jsem obojí, proto mohu napsat, že oba vztahy mají své plusy a úskalí. S prvním mužem jsme byli každý jiný a měli svoje, víceméně neslučitelné zájmy, ale měli jsme se rádi a tolerovali je. Když zemřel, nebylo pro mě tak těžké pokračovat v životě sama. Byla jsem zvyklá zvládat bez něho většinu činností, i když mi při některých chyběl. Teď trávíme s mužem spolu denně 24 hodiny s výjimkou pár hodin měsíčně, které strávím s kolegy z práce, z klubu a návštěvou kadeřnice. Jsme také každý jiný, ale své zájmy jsme sladili hlavně proto, že spolu chceme být co nejvíc. Zřejmě oba doháníme, co jsme dříve nezažili. Kdoví, kolik času nám zbývá, a škoda každé vteřiny.