Jitka Pagana je Pohlreichovou fanynkou, ale nehodlá se s ním a jeho pojetím nijak srovnávat. Ano, šéfová! je ostatně založeno na trochu jiném principu.
Ačkoliv i zde se radí majitelům restaurací, jak pozvednout úroveň podniku, přilákat hosty a zvednout tržby, najdete zde rozdíly. Ten hlavní je v tom, že každý díl uvádí rodinný klan, tedy matka a syn. Navíc jak Jitka, tak Santo se obtížnému řemeslu, tedy vedení restaurace, naučili praxí. „Nejsem vyučená kuchařka, žádné gastronomické vzdělání nemám, jenom to životní. Ovšem dlouholeté,“ říká Jitka Pagana.
Je to příběh jako z pohádky. Když bylo Jitce jednadvacet, ještě za minulého režimu, provdala se do západního Německa. Její první manžel vlastnil hotel s restaurací, a tam taky začala pracovat. I jejímu druhému manželovi tentokrát Italovi, patřila restaurace.
„V prvním případě jsem se teprve rozkoukávala, ale tady už jsem do toho nastoupila naplno,“ vzpomíná. Právě s druhým manželem má syna Santa a dceru Rominu. Po rozvodu se vrátila se synem do Česka a v Praze si otevřela restauraci Pagana. Několik prvních let v ní Santa zaučovala, a pak si on sám založil v Mělníku svůj podnik Ristorante Santo. I když Jitka jezdí stále velice ráda na Sicílii nebo za dcerou do Německa, nejradši je na chatě u Berouna.
„Naši rodiče tady prožili důchod, já dětství. Tenhle kousek toho ráje zbožňuju. Tam jsem doma, tam cítím mámu, tátu a je mi nejlíp,“ vysvětluje dojatě. Jak se tato dáma v 58 letech, které byste na ní nepoznali, udržuje v kondici? „Vždyť já ani nevím, jestli nějakou mám! Ale je mi dobře, jsem zdravá, nic mě nebolí. A nemám čas stárnout, pořád někde běhám a něco zařizuju.“
O víkendu má její restaurace pravidelně zavřeno. Takže... „Hrozně ráda spím,“ směje se. „Přítel mi říká, že trénuju spaní a jednou budu spát závodně. Dovedu spát i deset hodin, to je můj odpočinek. Bohužel momentálně nedělám žádný sport, ale ve spánku se vždycky uvolním.“
Pro její zaměstnání je důležité, aby si udržela dobrou mysl a pevné nervy. „Pomáhá mi, že se kolem mě shromažďují samí dobří lidé. Možná je to tím, že já taky nejsem žádný zmetek. Zkrátka dobří lidé kolem, ať už je to rodina, přátelé nebo známí, to je největší výhra.“
Táňa Nečadová pro portál i60
